Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XV. Od zvířat porůznu

Ježek
Ježí se co ježek.
Píchavý ježek.
Lapil ježka.

Od jelena
Jelenu rohy nejsou těžké; rozumí se o zvyku v každé věci, kterýž všecko lehké činí.

Od lišky
Když liška dříme, hleď se kohouta; o chytrém šibalů na prostáky číhání
se říká.
Dřímající liška.
Liščího užiti; kde vlčiny nestačuje, liščiny nasaditi; t. o chytrosti.
Každá liška svůj ocas chválí. To do fabulí.
Stará liška.
Lišku po ocase (t. poznáš).
Loudí se co liška.
Hladí liščím ocasem; t. pochlebuje.
Liškou podšitý.
Z liščího ocasu nesnadno trubu dělat.

Od nedvěda
Zdráhá se co nedvěd k medu.
Mumlavý nedvěd.
Nedmi nedvědu v ucho.
Nezapásej s nedvědem.
Pije na nedvědí kůži, kteréž ještě nemá.
Lva a nedvěda po pazouru poznáš.

Od opice
Ne vše kusá, co s ocasem. (Kusá jest opice, s ocasem liška. Tato k činům svým opatrná vždycky, onano jen se po jiných přetváří; jako sic někteří hlupci neb chlubci.)

Od velblouda
Komáry cediti, velbloudy požírati.
Neskládaný velbloud.
Velbloud chtěje rohů i uši ztratil. (Camelus cornua desiderans etiam auriculas amisit.)
Sluší mu co velbloudu cepy. (Camelus saltat. Asinus ad tibiam. Boviclitellas.)

Od vlka
Vlk i čtené/znamenané béře; o loupežnících.
Co vlk chvátí, nerad vrátí.
Všecko se domů vrátí, co vlk nesní.
Třebas ho vlk vzal.
My o vlku, a vlk za humny.
Aby kozy celé byly, a vlci syti.
Vlk leže netyje.
Jako by mu o železném vlku povídal.
Každý vlk jest šerý.
Vlk srsti nezmění.
Vlk v rouše ovčím.
Vlk vláčí dotud, až i jeho povlekou.
Vlk vlka neruje.
Vlka po srsti/chodu doznáš.
Není dobře stáda vlku poručiti.
Vlkem orati; v. Psem orati.
Poruč vlku berana.
Leze co vlk po břiše.
Pravé vlčí střevo.
Od vlčího moru; t. nikdy; neb vlčího moru nebývá.

Od zajíce
Zajíc odevřenýma očima spí; t. bázlivý nedověřuje nikdy.
Zaječího užil (t. fortele); t. utekl, skryl se.
Zaječí srdce; zaječího srdce člověk.
Starý zajíc; o chytrých se říká.
Pilen co zajíc bubna.