Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XXVI. Od orby aneb sedlctví
Přes meze přeoral.
Zaoře ním i zavláčí. (Omnium horarum homo.)
Těžko vlkem orati. (Asinus ad lyram. Vel: Kaž vlku orati.)
Kdo chce žíti, musí síti.
Co kdo seje, to bude žíti.
Kdo plevy seje, málo nažne.
Jiný sel, jiný žne.
Žeň bývá jednou za rok.
Ještě tvá žeň nedozrála; t. ještě čas nepřišel.
Vpouštěti srp na žeň cizí; zn. všetečnost.
Tříti se do cizího oukola.
Má lán v Třešti; t. jest blázen.
Bláznů (hlupců) netřeba síti, sami se rodí.
Jako by hrách na stěnu sypal a metal.
Kaž sytému sedláku mlátiti.
Sedlák z prosby do lesa jede.
Nerovná spřež nerada spolu dobře táhne.
Cizím oslem býti těžká věc.
Až se za ním práší; t. za sedlákem, když v suchém oře; a za lhářem,
když nestydatě lže.
Pro plévy zrna najíti nelze.
Mnoho plev, málo zrna.
Ani stýbla; t. nic.
Kůň, kterýž ovsa dobývá, nejméně ho jí.
Ze slámy nebude než sekanina.
Cep by mu slušel; t. o bláznu.
Svědčí/Sluší mu co nedvědovi cepy.
Umí zacházeti co nedvěd s cepem.
Čije kosa na kámen.
Sraziti někomu železa. (Vyraziti mu z rukou nástroje, překaziti dělati;
jako když se sedláku z pluhu železa srazí, nemůž orati.)
Tak naše niva rodí. (Sic nostra fert sors.)
Strašidlo na vrabce; říkáme, když nás kdo něčím ustrašiti chce.
Lépe státi za svým snopem než ležeti za cizím mandelem.