Něco ze života....na zemi i v Nebi.

Něco ze života....na zemi i v Nebi.
| Marie Bernadeta | Moje filozofie


Venkov a kolo, super spojení i pro toho, kdo auto řídit neumí, v batohu vozit nákupy na zádech pro celou rodinu a ještě sportuji!
Bylo mi už zase 35, jako mívám už několik let nazpátek stále dokola, prostě, co bych slavila víc, když duše přece nestárne, takže je mi stále 35 až do smrti!
Bylo to tedy zrovna tenkrát , když mi bylo těch 35 a já jsem si jezdila svižně na kole z bazaru, kdy mi brzdy skřípaly jako o život a já pěkně v šest ráno přehodila nožku přes rám kola a nasedla jsem do sedla svého modrého koně, co měl přehazovačku na jeden jediný stupeň, který měl číslo neznámé, neboť čísla již smazal čas a přehodit do stupně jiného znamenalo nikam se nedostat!
Tehdy se změnil můj život, láska , kterou jsem v té době poznala, mi pomohla otevřít oči a po čase přemýšlení jsem také začala psát a loni i kreslit a kromě poslání matky jsem se začala učit, jak se mohu ještě dál pro Nebe rozvíjet, v čem hledat smysl a naplnění svého pozemského života, než jenom chodit do práce a poskakovat doma jako hospodyně...
Jezdila jsem od května až do prosince jako sportovec a náležitě jsem se také na to začala oblékat, abych vypadala jako cyklista, i když to bylo jen zdání, byla jsem totiž rodinný šerpa, co jezdil do práce, do autoškoly a na nákupy s ledvinkou u pasu a s batohem na zádech , no zkrátka něco jako moderní karkulka, co jezdila lesem s batůžkem.
Často jsem si říkala, že se mám, můžu si jezdit do omrzení tímto vesnickým krajem, zatímco turisti jen o prázdninách nebo o dovolené...
Jak šel čas, po skvělém půl roce jsem konečně udělala na potřetí jízdy v autoškole, dostala 4. prosince řidičák a na Mikuláše jsem si koupila červené autíčko... a od té doby je ze mne už lenoch, co na kole vůbec nejezdí. Nikdy mě nebavilo dělat věci jenom tak, natož někam jezdit, kolo i auto jsou pro člověka na venkově takové prodloužené nohy. Autobusem se člověk skoro nikam nedostane, ani do práce, bez auta je člověk v háji, co se týká provozních věcí.
Autoškola změnila můj život, bez auta si už neumím představit žít na venkově, jo někdy si pomyslím, jaké by to asi bylo žít před sto lety a jezdit s koňmi ve voze a přitom doufám, že až se dostanu do nebe, že se mi to splní, patřím do té doby a toužím jít domů, kde se čas před sto lety jako když zastavil.
Myslím, že čas má své kapsy, ve kterých zůstanou duše žít navždy, jsou to vlastně jakési časové dimenze bez časoprostorového zploštění, jako je tady na zemi. Je to svět, kde je vše přirozené, lidé tam žijí jako na venkově, docela prostě a děti se tam už nerodí, ale přicházejí, někteří lidé vejdou rovnou jako dospělí lidé a jiní, kteří procházejí očistcem, vstoupí jako děti anebo jsou vráceni na zemi. Děti, které zemřely na zemi, se také posílají do Nebe, aby se tam o ně postarali ti, co tady zemřeli a také Andělé.
Nebe je místo, kde žijí svatí, co na zemi už zemřeli a jsou mrtví a vchází tam také nenarozené děti. Tam na věčnosti nás nečeká nic kouzelného, jak si někteří myslí a ani ležení na obláčku, lidé tam žijí v těle, které má podobu těla na zemi, dosáhnou dospělosti 30 až 35 roků a pak už nestárnou, netrpí žádnými nemocemi a neumírají a každý dělá, co je třeba. V Nebi to už ví i malé děti, jaké mají úkoly a o co se má každý starat.
Lidi tady na zemi si myslí, že se mnohé věci dějí sami od sebe, což je nesmysl, vždyť bez práce nejsou přece koláče. Každý život a všechno, co je na zemi, připravuje spousta bytostí nejdříve v nebi a andělé strážci čtou v knížkách svých milovaných chráněnců a podle toho také jednají, když na ně lidé dbají a jejich pomoc vyhledávají, jsou však mnozí lidé, na které již jejich strážci zcela zanevřeli a vůbec se o ně nestarají, což je velká tragdie zvláště v poslední hodince zde na zemi, kdy se každá duše potřebuje o někoho opřít, Andělé strážci člověku pomáhají opustit pozemské tělo a přepravit ho do Nebe.
Doba pobytu zde na zemi je pevně určena a není ani náhoda, že ji má každý jaksi zakódovanou v buňkách a v genomu. Nikdo nepřichází na tento svět sám od sebe a ze své vůle, život je v Božích rukách a my, lidé, jsme všichni jeho služebníky a ti, co pomáhají život udržovat zde na zemi i v nebi.
Jsou však v této zemi i lidé cizí, kteří vejdou v jiné světy, ti, co život ničí a živým bytostem ubližují. Mnozí vejdou do podsvětí, i když tomu skoro nikdo nevěří, je to víc než logické a že si to lidé skoro ani nemohou uvědomit, vždyť ani člověk, jehož duše vešla do nově zrozeného těla zde na zemi, si vůbec nevzpomíná na své minulé životy, měla-li jaké, žije zcela nový a osobitý život, časem, když dospěje, může se stát, že se duše rozpomene na některá místa a situace, které v minulém životě zažila, ale je to více méně pouze nevědomé, člověk by se z takových věcí mohl spíše zbláznit a nebylo by to k dobru jeho nového života.
Tak probíhá život člověka, jenž má v sobě neviditelnou, božskou podstatu, jiskru a motor pro tělo, které je takovou krabičkou, schránkou, zkrátka viditelnou formou života udržovaného neviditelnou podstatou.
Po smrti se zcela uvolní naše podvědomí a spojí se s vědomými prožitky zde na zemi, ano dalo by se to přirovnat s načítáním dat z počítače do flešky, data se uloží do duše a my putujeme v jakémsi cestovním těle tam, kam patříme, Ježíš tento stav - smrt, přirovnával ke spánku, když se probudíme v novém těle buď zde na zemi a nebo v nebi v těle vzkříšeném, přijímáme i přirozenost formy těla, jakou udržuje naše duše božské podstaty.
S lidmi, kteří vejdou do podsvětí to však nemůže být tak jednoduché, nejspíš si také nikdo z nich ani neuvědomí, že je jinde, než by měl být, každá duše si přece připravuje v Nebi i v Pekle svůj věčný život svým životem zde na zemi!
Většina lidí se do Nebe nedostane, vždyť se všichni kolem sebe rozhlédněte a pochopíte způsoby z Nebe i z pekel, což je místo mnohem primitivnější, nežli země a všechno víceméně spěje k peklu i zde na zemi, člověk je odsunut kamsi na konec jako věc a oživují se mrtvé věci, člověk jako živá bytost v systému tržního hospodářství není živou bytostí, ale pouze pracovní silou na trhu. Cílem všeho je obrat oběživa a nikoli člověk a jeho potřeby.
Proto, když vejdem do obchodu, vidíme, že základní potřeby člověka se stále zdražují a tak tento systém vlastně udržuje lidstvo navždy v otroctví před modlou zvanou mamon, peníze a bohatství, které je množstvím zadržovaných potřeb lidí a tak se drží lidé v tomto světě na uzdě a mocní tohoto světa drží otěže a mávají nad lidem, který je víceméně zmanipulovaným davem, bičem všech možných nažízení a omezení. Lež se vydává za pravdu a to, co je představeno navenek, je pouze falešný obal všeho, k tomu slouží také všechny reklamy a podobné vymyšlenosti tohoto systému, člověk je manipulován pomalu ze všech stran, aby se zřekl mateřského jazyka i rozumného života a všechno aby činil pouze ve spojení se systémem trhu, protože pouze obchod, "Byznis", je Bohem tohoto převráceného světa, neboť je tento svět tak málo podobný Nebi a vzdaluje se zcela od přirozených zákonitostí a od přírody.
http://mariebernadeta.blog.cz/1902/neco-ze-zivota-na-zemi-i-v-nebi