Odlišnost jako dar VI.

Dary a úkoly
Kvalita mladistvého ducha Ganymeda milovaného Diem (archetyp puer aeternus) je jedním z darů a úkolů, které mohou či mají gayové rozvíjet. Jejich spirituální cesta by mohla být – lehko vážná. Nikoli v pejorativním významu, jak se běžně toto slovo používá, ale ve spojení vážnosti i lehkosti a hravosti. Nikde není psáno, že cesta do hloubky a k vážným otázkám musí být jen těžká, smutná nebo nudná. Můžeme najít inspirativní příklady spirituálních cest v různých náboženských tradicích. Mně osobně velmi sedí přístup Sv. Filipa Neriho, patrona humoristů a mystika, ukazující, že hloubka a lehkost s humorem nejsou protiklady, ale spíše sousedé.
Mezi spirituální úlohy patří sebepoznání, sebepřijetí i re formování sebe. Z přijetí věcí, jak jsou, je možné vytvářet život, který má smysl, hloubku a krásu. Během procesu objevování svého pravého já se gayové učí důvěře ve zkušenost a tím důvěře v život; potřebují víru v to, že najdou své místo a naplnění i mimo vyznačenou cestu. Henri Nouwen, inspirativní katolický teolog a spisovatel (gay, který bojoval s přijetím své orientace a veřejně to nikdy neoznámil), píše o tom, že největším nepřítelem spirituálního života je sebeodmítání. Podle něj v sebeodmítání neslyšíme hlas, který na nás volá „Milovaný…“ jako centrální zprávu o naší existenci a identitě.
Gayové mají ve společnosti postavení outsidera – slovo je příznačně dvojsmyslné. Ti, kdo stojí za hranicemi, mohou mít pro společnost náhled, který zevnitř nelze zahlédnout. Pozice na okraji genderu a na okraji společnosti dělá z gayů průzkumníky nových území. Patří k tomu také odkrývání hranice mezi viděným a neviděným, známým a neznámým a umění žít na hraně (pochybností). Vidění světa z pozice outsidera může být méně polarizované a osvobozené od zjednodušeného dualismu myšlení typu „já jsem dobrý a ty jsi jiný… tak musíš být špatný“. Být ve většině s sebou může nést neopodstatněnou víru, že v životě existuje jen jediná správná cesta. Tento pohled deformuje přístup k životu. Outsideři jsou mediátoři – jungiánský terapeut Robert Hopcke se domnívá, že mohou vytáhnout lidi zevnitř ven a pomoci jim tak na cestě jejich osvícení. Gayové v tomto smyslu reprezentují řeckého boha Herma s jeho zlodějskými kvalitami a překračováním hranic, aby vzniklo něco nového.
Gayové mohou přinášet nové vize a kulturní výrazy, což potvrzuje i historie umění a umělecká oblast vůbec. Přirozeně provokují určitou macho karikaturu mužství a patriarchální struktury společnosti – přinášejí zprávu o tom, že maskulinní ego, které tolik prodchnulo západní společnost, se musí umenšit, západní mysl se musí otevřít a je třeba najít lepší model vztahů, a to jak partnerských heterosexuálních, tak i vztahů mezi jedinci stejného pohlaví. Muži, kteří se nemohou spojit s muži jinak než náhražkou typu sledování fotbalu (čili dalších 22 mužů!) u piva v hospodě, se pak nemohou hluboce spojit ani se ženou, protože ve vývoji jednotlivce spojení se stejným psychologicky předchází spojení s odlišným. Homofobie v určitém smyslu škodí nejvíce těm, kteří ji propagují.
Přes těžkosti na cestě sebepoznání a sebepřijetí nebo i díky těmto těžkostem získávají gayové dary. Lze sem zařadit přátelství se ženami, přijímání lidí bez stereotypů, soucit s utlačovanými nebo smysl pro humor. Jeden z mých klientů mi nedávno řekl, že podstatou jeho gayství je naplňování Buddhova vesmírného slibu Bodhisattvy s důrazem na nesení břemen ostatních a s cílem být nástrojem božího soucítění.
Při procesu poznávání se uplatňuje a roste vnitřní síla. Člověka může nést víra, že vše je zde proto, aby bylo poznáno, přijato a milováno. Pak i velké trápení může být kryto smyslem a může být přetvořeno a překročeno. Spirituálním úkolem par excellence je proměnit těžkosti ve zdroj síly a soucitu. Ostatně jedno tibetské rčení zní „ať se v těžkých časech překážky stanou podnětem k osvícení“. Na spirituální cestě, která není realizovaná v konzumním duchu, kde na trhu spirituality chodím a kupuju si zážitky, které můžu smlsnout, jsou těžké věci nedílnou součástí života. Srdce se někdy musí zlomit, aby bylo větší a aby do něj „mohl být (Bohem) vložen celý vesmír“.
Gayové mohou předávat zkušenost podobající se Fénixovi povstávajícímu z prachu ponížení, zoufalství a smutku do nové vize, kreativity či bláznovství v nejlepším smyslu slova. Koneckonců i sexualita gayů má re kreační význam ve smyslu znovuutváření jednoty dvou duší a interpersonální blízkosti. Na rozdíl od pro creatio přístupu zdůrazňujícího význam sexuality pro rození dětí (a mnohdy zužujícího sexualitu pouze na tento prvek) je sexualita gayů re creatio. Znovu spojuje duše a oslavuje princip života samého bez nutnosti předávat ho v doslovné a fyzické formě.
Sex může sloužit duši stejně, jako rození dětí slouží společnosti. Někdy se mluví o symbolickém rození, „těhotenství v duši“, které dává vznik tomu, co je příznačné pro duši a vede ke zrození krásných věcí. Religionista Donald L. Boisvert tvrdí, že gayové mají schopnost rozvíjet svou „duální otevřenost“ právě i díky své sexualitě, která je také duální. Pasivní sexuální pozice učí přijímání, důvěře, zranitelnosti a receptivitě vůči životu, aktivní role rozvíjí princip formování světa, dávání radosti a vytváření jednoty.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com