Odlišnost jako dar X.

Spojení gayské a spirituální identity
Řada gayů hledá svou spiritualitu implicitně. Zčásti proto, že mají neblahé zkušenosti s přímým hledáním spirituality v rámci náboženských cest. Někteří však přesto zkoušejí využít bohatství náboženské tradice a najít spojení mezi identitou „věřícího“ a gaye. Kdo hledá, může najít řadu zajímavých teologických pohledů, které berou gay perspektivu vážně a s respektem. Na tomto místě se omezím jen na několik střípků gay friendly spirituality v rámci křesťanství, jehož jádrem je radostná zvěst o osvobození skrze postavu Ježíše Krista.
Ježíš, pokud není interpretovaný fundamentálními fanatiky, představuje pro gaye zajímavý identifikační vzor jak z pohledu jejich mužské identity, tak i identity spirituální. Daniel A. Helminiak, americký teolog a psycholog, píše o Ježíšovi jako o modelu pro coming out. Ježíšova zkušenost a identita byla také velmi unikátní (větší odlišnost už asi zažít nelze), šel krok za krokem po své cestě veden důvěrou, láskou a jeho věrnost sobě byla také věrností Bohu. Podobnost s gayi by mohly představovat i zkušenosti s nepochopením ostatních. Lidé neviděli navenek to, co bylo uvnitř. Ježíše je možné vnímat jako queer muže minimálně ve smyslu jeho zastávání se vyvržených a utlačovaných pohybujících se na hraně či za hranou společnosti.
Už jeho narození nemá nic společného s normou a „tradiční rodinou“. Mariino těhotenství bylo ze společenského hlediska spíše skandálem a náboženští fundamentalisti by ji dnes pravděpodobně s radostí a s pocitem vlastní spravedlnosti kamenovali. Skandálních prvků překračujících normy je v příběhu velmi mnoho – za všechny viz např. blízký vztah Ježíše a „učedníka, kterého miloval“ (někdy ztotožňovaného se sv. Janem), který veřejně vyjadřoval fyzickou blízkost vůči Ježíšovi v rozporu s normami tehdejší společnosti, Ježíšovo přijetí „ženské“ a otrocké práce, jako bylo umývání nohou, jeho vztah k ženám založený na respektu a svobodě (viz také šokující postavení Marie Magdalské v rané církvi, ve společnosti, kde žena nesměla s mužem ani mluvit…).
Evangelia jsou plná dokladů o Ježíšově nekonečném a veškeré hranice a normy překračujícím milosrdenství. Není nikde záznam o tom, že by Ježíš někdy řekl cokoli proti stejnopohlavním vztahům. Ani nečteme o propagaci tradiční rodiny, jeho rodinou jsou ti, „kdo slyší Boží slovo a plní je“, a nejvyšší láskou je dobrovolný vztah – přátelství („Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“). Někteří autoři jdou v úvahách o Ježíšově pohledu na sexualitu i jeho sexualitu ještě dál a nabízejí další interpretace (viz např. knížky Jesus in Love nebo The Man Jesus Loved).
Gayové mohou mít Ježíšovy kvality, kterými jsou citlivost, prolamování tabu, vzdání se používání síly a služba druhým. Řada gayů žije v některých aspektech podobně jako Ježíš – nemají „tradiční“ rodinu, jsou svobodní, touží po kráse, vyhledávají přátelství a komunitu, prosazují opravdovost. Mohou tedy také v různé míře zažívat i určité typy duševního ukřižování a věřit v příslib vzkříšení a vítězství lásky nad strachem a zlobou.
Ježíš sám překračoval sociální i genderové role a podle teologie jsou v něm všechny kategorie, včetně sociálních a genderových, sjednoceny a překonány. Podporou pro proces coming outu (nejen pro gaye) by mohl být i výrok připisovaný Ježíšovi v nekanonizovaném Evangeliu sv. Tomáše – „Když nevynesete ven to, co máte v sobě, to, co máte v sobě, vás zničí.“
Z křesťanské tradice se gayové mohou nechat inspirovat i jinými postavami, nalézt u nich principy, které odpovídají jejich životním zkušenostem, a hledat v nich útěchu či povzbuzení. Jan Křtitel může oslovit jako iniciátor, sv. Josef jako surrogátní otec, sv. František jako příklad srdečnosti, bratrství, otevřenosti vůči kráse a přírodě apod. Tradice křesťanských mučedníků může být zdrojem identifikace v situacích, kdy gay zažívá odmítání a pronásledování pro způsob, jak poznává a prožívá lásku. Blízcí by gayům mohli být např. sv. Sergej a Bakchus, kteří měli intimní vztah trvající až do mučednické smrti, k níž byli odsouzeni po odmítnutí císařova požadavku, aby uctívali pohanské bohy.
Velmi zajímavé úvahy spojující téma gayství a vztahu k Bohu předkládá Helminiak v knize Sex and the Sacred. S precizní teologickou formulací vztahující se k Bohu jakožto Boží Trojici zde nabízí paralelu stejnopohlavních vztahů a vztahů v Trojici mezi Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. Pro myšlení v paradoxu není vyloučeno vnímání Boha jako jednoho jediného i zároveň jako komunity lásky a vztahů mezi 3 „osobami“, které si zcela zachovávají svou identitu, a přesto jsou stejní, mají jednu mysl, jednu vůli, jedno bytí, ale sdílí své božství individuálním způsobem. Jsou individuální v tom, kým každý je, jak se daná osoba vztahuje k ostatním. Není to společenství typu jin jang, žádné protikladné principy, doplňující se „mužství a ženství“; je zde genderová neutralita a určitá „stejnost“. Podle Helminiaka gayové mohou a mají zrcadlit trinitární lásku Boha zde na zemi – lásku, kde je zachována individualita, stejnost a nezávislost na genderu; všichni sdílí vše, nikdo není jen půlka.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com