Spojení duší III.

Komu vadí?
Dřív mi vrtalo hlavou, proč nestačí ten základní argument – máme možnost někomu pomoci a nikomu to neuškodí. Proč to neudělat? Vždyť není co ztratit a můžeme být šťastni, že jako společnost i jednotlivci přispíváme k odstranění překážek a umožňujeme rozvoj druhých, který pomůže celku. Asi však je co ztratit – hraje se o nadřazenost.
Jedno ze základních lidských pokušení je chtít se cítit nadřazeně – jsem lepší než jiné rasy, než jiné národy, menšiny, patřím ke správné skupině, mohu se schovat do nadosobních identit, u kterých doufám, že nějak vyléčí moje osobní zranění, pocity méněcennosti, pochyby o identitě a sebehodnotě. Pokud se mohu vůči někomu cítit nadřazeně, je to vlastně výhodné. Ve vývoji společnosti se jen různě proměňuje, kdo představuje „méněcenné role“ – dříve Romové, pak migranti, u nás muslimové, v Rusku všichni ze zkaženého Západu, gayové, za fašismu Židé a tak dále.
Myšlenka, že všichni lidé jsou si rovni, je pro patriarchální hierarchickou společnost s mocí jen pro některé opravdu jedna z „nejnebezpečnějších“ – její aplikace by musela vést ke změně chování a změně společnosti. Je však šancí pro společnost jako komunitu, aby se postupně posouvala k jinému uspořádání, kde každý bude přijímán s respektem a dostane příležitost rozvíjet se v souladu se svou podstatou, a tím přispívat společnosti.
V odporu ukotvit legislativní ochranu tomu, co ve společnosti stejně existuje, je hluboká úzkost ze ztráty a ze změny. Navenek se tento boj prezentuje jako obhajoba řádu, ale podle mě jde emočně hlavně o boj o moc a uchování hierarchie. Známá poučka říká, že kdo ve společnosti ovládá sexualitu, ovládá společnost.
Není náhoda, že kolem genderu a LGBT se rozpoutává takové peklo a někteří lidé investují velké částky peněz do antigenderových hnutí s jejich propagandou. Pro zájemce doporučuji texty (další také zde) zakladatele Evropského parlamentního fóra pro sexuální a reprodukční práva Neila Dattaho, ukazující, že hnutí proti právům menšin, žen a podobně jsou skupiny s ohromným tokem peněz (často také z Ruska, což už je nyní alespoň více vidět a otevírá to tak oči dalším lidem) usilující o návrat zpět k určitému typu společnosti vyhovujícímu autoritářům.
Jde o propagandu proti západním hodnotám a tomu, kam už společnost dozrála. Podle Dattaho nejde o žádné „roztomilé křesťánky“, jak se často tyto skupiny snaží prezentovat, ale o organizované profesionální hnutí s vyvinutými manipulačními strategiemi, které se snaží vytvářet „ekosystém“ proti lidským právům.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com