Útěk do přítomnosti I.

Špatně pochopená mantra „tady a teď“ nám nadělá spoustu nepříjemností.

Jednou ze zásadních tezí humanistické a spirituální psychologie je rada: snažte se žít více v přítomnosti. Neodkládejte věci na jindy. Nebraňte kvůli starostem o zítřek kvalitnímu prožití dneška. Avšak jako se všemi moudrými radami, jsou li vytrženy z kontextu, i tato se někdy stává předmětem nepochopení nebo nekritického zbožného uctívání.
„Být teď a tady“ pak jako univerzální klišé nosí na klopě svých hábitů guruové, kteří jinak příliš nemají co říci. Nebo se tato formulka mění v dojnou krávu lenivců, jimž slouží k rafinovanému útěku před vlastní zodpovědností.
Mnozí čtenáři mě jistě znají jako neúnavného propagátora významu přítomnosti a uvědomění našich možností teď a tady. Poslední dobou jsem si však s údivem uvědomil, jak mnohotvárně si mnozí lidé tuto radu zaměřit se na současnost vysvětlují.
Žít tady a teď se totiž může stát velmi pohodlným útěkem od vlastních závazků.
• Proč bych měl plnit ten obtížný úkol? Raději si zamedituji a uvařím lotosový čaj!
• Proč bych měl zavolat známému, s nímž jsem měl nedávno konflikt? Daleko pravověrnější z hlediska tady a teď je zajít si na procházku a vnímat oblaka, jak plynou!
Mnozí lidé začali používat přítomnost jako náhražku vlastní odvahy, jako výmluvu před vlastní neschopností pustit se do práce. Podobně jako jakýkoli jiný nástroj – nůž, lék nebo oheň – je i přítomnost skvělým pomocníkem v životě, ale o to horším pánem. Máme ji totiž užívat, nikoli jí předat svou moc.

Myslet v dlouhodobém horizontu
Psychologické výzkumy ukázaly, že čím je člověk sociálně lépe postavený, tím delší horizont času bere do svého uvědomění. A nehovoříme teď pouze o bohatství či společenské třídě.
Uvědomovaný čas je u lidí žijících na okraji společnosti extrémně omezený:
• Alkoholikovým nejzazším horizontem, na který dokáže myslet, je, kde se dnes opije.
• Narkomanův horizont představuje starost, kde sežene peníze na další dávku.
• Gamblerova uvědomovaná časová perspektiva končí rozhodnutím, kde si půjčí na další hru.
Ze svého okolí známé také mnohé případy těch, kteří jsou překvapeni:
• Jsou překvapeni, že jsou najednou nemocní (i když desítky let jejich nezdravého životního stylu k tomu neodvratně směřují).
• Diví se, že jim žena utekla z domu (a léta hádek a neohleduplností považovali za vedlejší produkt zdravého vztahu).
Tito lidé žili báječně v pohodlné, příjemné ulitě přítomnosti. Dát si další štamprličku. Zatočit válcem automatu. Ukrojit si další kolečko bůčku. Zůstat raději o hodinu déle s partou, než si jít povídat domů s manželkou. Byli tady a teď.
Lidé sociálně dobře postavení, úspěšní v pracovním i osobním životě, si obvykle uvědomují horizont času velmi dlouhodoběji. Ptají se: Co bude za rok? Za deset let? Na co se zaměřit tento měsíc? Čemu věnovat tento rok, tuto dekádu? Šetří malému dítěti na vysokou školu. Myslí už nyní, co bude v důchodu…

Budoucnost nejsou starosti a plány
Nechápejte mě špatně. Stejně jako je žít nyní a žít nyní (život budhistického mnicha je jistě jiný než život zpitého alkoholika), je také žít s dlouhodobou perspektivou a žít s dlouhodobou perspektivou.
První asociací, která nás napadne při hovoru o budoucnosti, jsou starosti. Souvisí to s naší neschopností mentálně pokrýt všechny alternativy, které mohou nastat, s neschopností předvídat a kontrolovat budoucnost.
Těmto starostem z neuchopitelnosti budoucnosti čelíme dvěma extrémními, a tedy neužitečnými strategiemi:
a) Příliš plánujeme
Snažíme se budoucnost přeplánovat. Koupíme si knihu o důležitosti životního plánování. Vytváříme detailní strategie a podplány. Máme pocit, že pokud si vytvoříme fantazijní představu budoucnosti (tedy plán), vše nepředvídatelné se nám vyhne.
Poté vyžadujeme, aby život šel podle našeho plánu, a jakákoli odbočka nás buď vyděsí, nebo rozčílí. Snažíme se rychle vrátit jakoukoli odchylku od budoucnosti „jaká by měla být“ do „správných“ kolejí. Přestáváme umět naslouchat šancím, výzvám, novým tématům, příležitostem… jen proto, že je nemáme dopředu naplánované.
Tím život nejen ochuzujeme, ale neodvratně jej vedeme směrem, který obvykle končí menším či větším krachem a rozčarováním. Zapomínáme, že je třeba plánovat i umět pustit z rukou. Připravit se, ale i improvizovat. A tato dvojznačnost a její neuchopitelnost racionálním rozumem nás děsí.

b) Carpe diem, podej mi ovladač
Nebo se svěříme do rukou osudu. Vytvoříme si domácí pohodlíčko. Budoucnost nemůžeme předvídat, jakákoli snaha o zlepšení naší perspektivy v budoucnu je proto marnost. Soustřeďme se pouze na teď a tady. Co bude, bude. Teď si nedělejme starosti. Vytvořme si spoustu pohodlných pelíšků, kam můžeme zalézt. A kolik se jich nabízí: bulvární zprávy, koníčky, kvaziproblémy, které strhnou naši pozornost; tlachání s lidmi, drbání, každodenní pivko s přáteli po práci, surfování po internetu, hypnotické seance s televizní obrazovkou… Nic nám vlastně nechybí.

- pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz