V Hustopečích předběhli dobu

Často se věci líčí tak, že u nás za všechno zlé v zemědělství může kolektivizace, ale takhle jednoznačné to není. Některé socialistic¬ké podniky, jak jsme již ukázali na příkladu neotřelé privatizace Kosteleckých uzenin do rukou jejich řezníků, se podařilo trans¬formovat příkladně – s ohledem na lidi i kvalitu produkce.
Obdobným případem byl ZVOS Hustopeče. Tomu se dařilo velkým dílem proto, že se nestal prostým dodavatelem do super¬marketů, ale z velké části se orientoval právě na svůj region.
Moderní spotřebitel hledá všemožné cesty ke kvalitní produk¬ci, snaží se obcházet nadnárodní řetězce a objevuje bedýnková družstva, farmářské trhy či komunitou podporované zemědělství. V Hustopečích vytvořili de facto mimořádně rozvinuté komuni¬tou podporované zemědělství, aniž by se tamější lidé o aplika¬ci moderních myšlenek importovaných ze Západu uvědoměle snažili. Dělali prostě to, co prospívalo lidem v místě. V souladu s moderními ideály zde pracovali převážně spokojení lidé, kteří svou práci prožívali tak, že „dělají na svém“.
Kromě tradiční rostlinné výroby (řepka, pšenice, slunečnice a kukuřice asi na dvou tisících hektarech), živočišné výroby (za¬měřené na prasata a býky) a chovu krav na mléko měly Hustope¬če spoustu dalších zajímavých odnoží. Pěstovali zde mák a saflor neboli světlici barvířskou, používanou hlavně jako krmivo pro okrasné ptáky. Dále mrkev a petržel. Pečovali o meruňkový sad, postupně převedený do režimu ekologického zemědělství. Pro zeleninu a ovoce měli vlastní chladírnu.
Na sto padesáti hektarech pěstovali vinnou révu a lisovali vlastní víno, případně prodávali hrozny dalším firmám. Tehdej¬ší sklepmistrová Jitka Sedláčková přebírala v roce 2007 ve Špa¬nělském sále Pražského hradu ocenění pro „obdivuhodné ženy“ od společnosti Comenius.
Dále měli v Hustopečích šlechtitelský a rozmnožovací chov prasat. Vyráběli krevní séra z mladých býčků pro humánní me¬dicínu. Množili orchideje. Míchali krmiva. Čistili obilí a vy¬ráběli z něj osivo. Provozovali malá jatka a na ně navázanou masnou výrobu. „Vyráběli jsme uzeniny skutečně z masa, což už se dneska moc nenosí…,“ vzpomíná jeden z bývalých za¬městnanců, který si – tak jako řada jeho kolegů – nepřeje být jmenován.
Hustopečská tlačenka byla vyhlášená a vysloužila si několik lokálních ocenění. Podnik měl také dva vlastní obchody s potra¬vinami a podíl v Moravance – regionální síti sídlištních samoob¬sluh. Nechyběla samozřejmě závodní jídelna, která vařila i pro jiné firmy.
K dílnám patřila i kovárna, v níž si mohli, bylo-li potřeba, i sami vyrobit součástky. „Ve Starovicích jsme postavili obchvat, zavedli jsme plyn, občanskou vybavenost a vybudovali tenisové kurty, jako agronom jsem postavil kolem třiceti kilometrů silnic,“ vypráví Podešvův nástupce Václav Hlaváček, jak se podnik staral o místa, k nimž patřil.