VELIKONOCE

Velikonoční neděle
Boží hod velikonoční nebo také Hod boží velikonoční či Velikonoční neděle je prvním dnem následujícím po konci Svatého týdne a posledním dnem velikonočního tridua.
Nese se v duchu velkých oslav.
V tento den se slaví Vzkříšení (Zmrtvýchvstání) Ježíše Krista. Boží hod vždy připadá na první neděli po jarním úplňku .
Historie
Poté, co byl Ježíš Kristus ukřižován a položen do hrobu, přišel velký zvrat.
Když přišla Marie z Magdaly (Máří Magdaléna) k jeho hrobu brzy ráno ze soboty na neděli, spatřila jen odvalený kámen ze vchodu do hrobky a bílá plátna, do nichž byl Ježíš zavinut.
Myslela si, že někdo tělo z hrobu odnesl a běžela to říci Ježíšovým učedníkům – Janu a Petrovi. Ti se šli přesvědčit na vlastní oči, načež si vzpomněli na to, co jim Ježíš před svou smrtí řekl.
Uvedl, že vstane z mrtvých a tak se také dle náboženského výkladu stalo. Později se zjevili Marii, která si stále myslela, že tělo někdo vzal. Marie tak byla svědkem toho, že byl Ježíš vzkříšen. Později se ukázal také svým apoštolům.
Zvyky a tradice
V kostelích se na rozdíl od Bílé soboty slaví mše svaté. Připomíná se vzkříšení, výhra života nad smrtí a to, že smrtí život nekončí.
Lidé nosí do kostela beránky a mazance, které si nechávají posvětit. Přinášejí se také obřadní koláče nebo košíky s masovými pokrmy – například klobásami a jitrnicemi které už se po skončení půstu mohou jíst.
V kostelích hoří paškál (velikonoční svíce), který byl zapálen o Bílé sobotě, respektive o noční vigílii.
Bylo zvykem, že lidé chodili na tyto mše v novém, svátečním oblečení, aby tak přivítali onen nový život, který symbolizuje Kristovo vzkříšení.
Pokud patříte k těm, kdo tyto historické zvyky a tradice rád dodržuje, pak vás určitě potěší, že hospodyňky neměly v tento den uklízet – zametat, prát, mýt nádobí, vyklízet chlévy a tak dále.
Protože bylo zvykem se v tento den bavit, pořádaly se různé taneční zábavy, zpívalo se a hodovalo, dívky barvily vajíčka, a to už od východu slunce.
Zvykem také bylo své blízké obdarovat něčím novým, lidé se hodně navštěvovali. V některých krajích se jezdily Velikonoční jízdy na koních, aby se požehnala pole.
Co se na Velikonoční neděli jedlo? Především posvěcené mazance a beránci, ale také skopové či telecí maso, velikonoční nádivky, klobásky či dušená šunka.
Pověry na Boží hod
V souvislosti s posvěcenými mazanci se říkalo, že “dáte-li kus mazance, dostanete mládence”. Děvčata proto věnovala kus mazance chlapcům, kteří se jim líbili. Každý mazanec by na sobě měl mít správně křížek.
Mazance svým tvarem připomínají chléb jakožto dar boží a tak je zvykem “lámání chleba”, jež představuje Kristovo tělo.
Také se říká, že kdo na Boží hod sní kus velikonočního beránka, vždy najde cestu domů, pokud se někdy ztratí v lesích.