ZAOSTŘENO NA DUŠI- ....

ZAOSTŘENO NA DUŠI – ČTVRTEČNÍ OKÉNKO: DNES RÁNO JSEM CESTOU DO PRÁCE POTKALA DVA ANDĚLY…
Dnešní ráno bylo vlastně úplně obyčejné.
Jdu jako každý pracovní den svou cestou do práce. V hlavě co všechno musím stihnout, co mě čeká…
A pak je uvidím.
Jdou přede mnou. Pomalu, jeden vedle druhého.
Moji nepřímí sousedé. Dva lidé, které potkávám už dlouho a o kterých jsem vám tady kdysi už jednou psala.
Pán je více než třicet let nevidomý.
A vedle něj kráčí jeho žena.
Je jeho očima, oporou, jistotou. Ale když je potkávám, nikdy z nich necítím smutek ani sebelítost.
Právě naopak.
Vždycky mě pozdraví, usmějí se, popřejeme si krásný den… a já pokaždé odcházím s pocitem, že jsem dostala něco já od nich.
Mají v sobě nádhernou energii. Klid. Laskavost. A neuvěřitelný optimismus.
Dnes jsem se za nimi chvíli dívala, jak spolu kráčejí po obyčejném chodníku, a znovu mi došlo, jak obrovský dar je mít vedle sebe člověka, na kterého se můžeme opravdu spolehnout.
Člověka, který zůstává.
Který vás vezme za ruku, když cestu před sebou nevidíte.
A možná vám někdy půjčí i svoje oči…
Protože skrze oči člověka, který nás miluje, můžeme spatřit i svět, který bychom sami vidět nemohli.
Nevím mnoho o jejich životě. A možná to ani vědět nepotřebuji.
Stačí mi ten obraz.
Dva lidé.
Jedna cesta.
A po tolika letech stále jeden vedle druhého.
Některé příběhy totiž nemusíme znát celé, aby nám připomněly to nejdůležitější.
Že jedním z největších darů života není mít všechno.
Ale mít někoho, kdo půjde vedle nás, i když cesta nebude vždycky snadná.
A tak mi dnes cestou do práce zase jednou život připomněl, že ty nejkrásnější příběhy nemusíme hledat daleko.
Někdy prostě kráčejí pár kroků před námi…
AB
#ZaostrenoNaDusi #ABtoulk Zdroj Facebook...