ÚMORNÁ VEDRA - SUCHO

Vedra jsou úmorná, sucho jako blázen. A to je konec července. A to začíná být velký problém pro lesy, tedy stromy. Zatím „se nic neděje“, alespoň ne vizuálně – tedy až na břízy… Určitě jste si všimli, že leckteré jsou žluté a shazují listí.
Když během horkého a suchého léta začnou břízy žloutnout a shazovat listí, není to podivně časný podzim. Je to obranný mechanismus: strom obětuje listy, aby zachránil větve, kmen a kořeny.
Za horka výrazně roste sytostní deficit vzduchu – atmosféra z listů doslova vysává vodu. Pokud ji kořeny nestačí doplňovat, klesá vodní potenciál stromu a v cévách dopravujících vodu vzniká stále větší tah. Hrozí kavitace: vytvoření vzduchových bublinek, které vodní sloupec přeruší a vyřadí část cév z provozu.
První obranou je uzavření průduchů v listech. Tím bříza omezí výdej vody, zároveň ale téměř zastaví příjem CO₂ a fotosyntézu. Pokud sucho pokračuje, začne rozkládat chlorofyl, stahovat z listů využitelné živiny. List nakonec shodí.
Zmenšením listové plochy strom výrazně omezí transpiraci (odpar vody z listů) a sníží riziko poškození vodivého systému. Listy tak fungují jako jakési „hydraulické pojistky“: jsou obětovány, aby zůstal funkční kmen, větve, kořeny a pupeny pro příští rok.
Bříza používá tuto strategii poměrně často. Je to rychle rostoucí pionýrská dřevina s tenkými a silně transpirujícími listy. Za příznivých podmínek rychle roste, ale vůči dlouhému suchu není příliš odolná. Navíc mívá značnou část kořenů v horních vrstvách půdy, které vysychají jako první.
Jednorázové červencové shození listů může bříza přežít bez větších následků. Pokud se však opakuje několik let, strom ztrácí podstatnou část fotosyntetické sezóny – tedy nevytváří si fotosyntézou cukry a následně další důležité organické látky (škroby), ale i celulózu, což je základní stavební jednotka dřeva. Strom pak má málo energetických zásob a slábne (neroste). To, že bez fotosyntézy neprodukuje kyslík, snad nemusím dodávat.
Červencové „podzimní“ břízy proto nejsou pouze zajímavou adaptací. Jsou také velmi viditelným příznakem toho, že se naše léta dostávají za hranici podmínek, na které jsou tyto stromy zvyklé.
U jiných stromů se také někdy zkracuje vegetační sezóna, ale ne tak viditelně jako u břízy. I buky umí zežloutnout už v průběhu srpna. Stromy přežívají, ale slábnou, nemaje dost energetických zásob na příští roky, kdy prosychají koruny, a usychají jemné kořínky. To může způsobit uhynutí stromu i několik let po velkém stresu.
Chtěl bych, a snad to vyplývá i z předchozího textu, říci, že stromy mohou růst jen tam, kde je pro ně dostatek vody, a to hlavně ve vegetační sezóně. A že do suché krajiny vodu „nedostaneme“ tím, že tam vysadíme les. To platí jen za předpokladu, kdy klimatické podmínky jsou pro les vhodné, ale les byl vykácen nebo jinak zničen, případně došlo třeba k rozsáhlé erozi půdy. "Odchod" lesa není otázkou jednoho roku, spíš mnoha desetiletí až staletí. A les neodejde najednou - začne se mu měnit druhové složení, bude řidší, nižší, prostě bude takový, jak množství dostupné vody dovolí. Ale na stepi prostě les jednoho dne nevypěstujete… ani kdybyste moc chtěli. Zdroj Facebook - Jakub Hruška...