CO JE KUROPĚNÍ?

Kuropění je část dne, velmi brzké ráno (jitro), kdy se probouzí kohouti. Kohout je pro kuropění velmi důležitý, protože mu vlastně dal jméno. Víme, že slepice a kohout se společně správně nazývají kur domácí. Teď si řekněte slovo kuropění trochu pomaleji: kuro-pění. Slyšíte, že v sobě schovává dvě slova. Za prvé kur, to je ten kohout, za druhé pění, tedy vydávání melodického zvuku.
Co nám o něm říká Staročeský slovník: kur pěnie = kuropění. Význam: první ranní kohoutí zpívání (kokrhání). Kur bylo pojmenování pro kohouta.
Ukázkové věty z knih:
- Jářku: ke kuropění by nám tak mohli dole zakokrhati. — Jasná paní, já sice svůj úřad složil ve tvé ruce . . . (1921)
- Ale jeho neusnula milá, bdí a čeká ve poduškách měkkých, kdy se ozve prvé kuropění; a když prvý kohout zakokrhal, z peřin měkkých mladá vyskočila, lucernu a svíci zapálila. . . (1909)
- Sedlák se pokřižoval. — Děkujte pánu bohu, že jste tak vyvázl. Kdyby vás kuropění bylo zastihlo ve spolku se zlými duchy, byli by vám zakroutili vaz. Ale tak neměli na vás moc! (1874)
- Tisíckrát polykajíce štěstí polknuli jsme smrt, nápadníci hrobů hlas volá přes bdělost kohoutů za kuropění. . . (1941)
- Chodíval obyčejně spát se soumrakem, se slepicemi, a vstával při kuropění. Pro něho neplatilo to, co platí o dnešním nočním životě velkoměst. . . (1937)
- Minula hodina za hodinou, první kuropění oznamovalo prvou hodinu po půlnoci. (1880)
- To se skála otevře, ale u vchodu se ukážou dva černí, divocí hafani, pro které nikdo nemůže dovnitř. Jak se ozve prvé kuropění, skála se zavře, hafani se ztratí. . . (1912)
- Teprve k ránu všecko utichlo, když nad tisícem na svahu roztažených hodovníků zaznělo první kuropění kohoutů chrámových. Když se cizí hosté prospali. . . (1901)
- Čert dle podání ryze národního jest malounký, svižný sedláček s červenou rohatou čepicí, v červeném kabátci a ve spodcích téže barvy. Do kuropění sedává u přelízek, na plotech a na křižovatkách, aby odtud přepadal mimojdoucí. . . (1895)