Každý má svou temnou stránku

„Píši romány s kriminální zápletkou, to znamená romány, v nichž podstatnou roli hraje zločin či jeho hrozba a také jeho důsledky. I když jsem si vědom toho, že to bude znít trochu banálně, chtěl bych zdůraznit, že jsem vždycky vyprávěl a vyprávím příběhy,“ říká finský spisovatel Antti Tuomainen.
Finský spisovatel Antti Tuomainen (nar. 1971) zatím vydal pět detektivních románů, které bývají nejčastěji řazeny k žánru noir. Zajímá ho, co ke zločinu vede i jaké má důsledky, ale ve svých knihách se nevyhýbá ani aktuálním ekologickým tématům, jako jsou např. globální oteplování či těžba nerostných surovin. Antti Tuomainen bude hostem brněnské Noci literatury i pražského knižního veletrhu Svět knihy 2016.
iLiteratura: Vaše knihy bývají často označovány jako noir detektivky. Pokud ale dovolíte hrubé zjednodušení, podle mého názoru jsou to spíše romány o mezilidských vztazích, v nichž dojde k nějakému zločinu. Jak byste je sám charakterizoval?
Antti Tuomainen: Za tento postřeh moc děkuji. Od začátku jsem byl toho názoru, že píši romány s kriminální zápletkou, to znamená romány, v nichž podstatnou roli hraje zločin či jeho hrozba a také jeho důsledky. I když jsem si vědom toho, že to bude znít trochu banálně, chtěl bych zdůraznit, že jsem vždycky vyprávěl a vyprávím příběhy. Všechny žánrové nálepky se na ně začaly nabalovat až mnohem později.
iLiteratura: Ve třetím románu Léčitel jste vytvořil poměrně temnou představu budoucnosti. Čeká podle vás lidstvo skutečně tak neutěšený osud?
Antti Tuomainen: Léčitel se mimo jiné zabývá otázkou globálního oteplování, což je jednoduše fakt. Nejsem ale odborník na tuhle oblast. Jsem spisovatel a všechno, co napíšu, je ve výsledku produkt mé fantazie. Samozřejmě jsem se tím tématem zabýval, hodně jsem si o tom nastudoval, ale svět toho příběhu (nebo jeho konec) je pochopitelně smyšlený. Současný stav světa sleduji s jistými obavami, ale je mi jasné, že to je přirozená lidská vlastnost. Lidé mají obavy prostě vždycky.
iLiteratura: Ve svých románech často popisujete rodné Helsinky a z těch popisů je vidět, že je máte rád. Bylo tedy obtížné představit si a v Léčiteli pak popsat postupující zkázu toho města?
Antti Tuomainen: Helsinky jsou skutečně velmi důležitá součást mých knih. Dalo by se vlastně říci, že jsou jednou z jejich hlavních postav. Jak už jsem ale uvedl, Helsinky z románu Léčitel se zrodily v mé fantazii a jako takové jsou velmi zajímavé.
iLiteratura: Vaše dialogy jsou velmi úsporné, málomluvné, na druhou stranu ale používáte hodně poetický jazyk, zejména v popisech prostředí. Jaká poloha je vám bližší?
Antti Tuomainen: Obě jsou pro mě důležité. Při psaní si nejvíce užívám jejich střídání. Je to možná částečně dáno tím, co jsem sám četl. Já jsem vždycky četl úplně všechno – od poezie či detektivek až po komiksy nebo divadelní hry.
iLiteratura: A co čtete právě nyní?
Antti Tuomainen: V poslední době byl jedním z mých největších čtenářských zážitků například Stoner od Johna Williamse. Vynikající, krásný, a přitom drsný román.
iLiteratura: Pokud vím, právě se připravuje film na základě vašeho čtvrtého románu Moje temné srdce. Podílíte se nějak na jeho vzniku, např. na scénáři? Jaký film můžeme očekávat?
Antti Tuomainen: Jsem do toho projektu zapojený jako executive producer. To znamená, že mohu různé věci – jako třeba scénář – komentovat. Četl jsem první verzi scénáře a myslím, že je skvělá. Pokud se bude točit podle ní, můžeme se všichni těšit na opravdu dobrý kriminální film.
iLiteratura: Nájemný zabiják je profese, o níž jste psal už ve své prvotině a k níž jste se vrátil i ve svém dosud posledním románu Důl. Proč vás zajímá právě tento úhel pohledu na zločin?
Antti Tuomainen: Nevím, jestli je to přímo zvláštní zájem. V románu Důl se na práci nájemného zabijáka dívám především jako na profesi a to byl skutečně zajímavý úhel pohledu. Každý přece chceme svou práci dělat dobře, být v ní úspěšný. Když to ale posuneme za hranici obecně přijímané morálky, začne vznikat dost kontroverzní text, což je ovšem pro román dobrá věc.
iLiteratura: Stále se také vracíte k motivu pomsty. Kudy podle vás vede hranice mezi spravedlností a pomstou?
Antti Tuomainen: Tohle je asi věčná otázka a ani já, ani nikdo jiný na ni nemáme odpověď.
iLiteratura: Skrývá se tedy zlo v každém z nás, jak jste prohlásil v jednom rozhovoru?
Antti Tuomainen: Spíš jsem to myslel tak, že každý má svou temnou stránku. To je podle mě pravda.
iLiteratura: Vaše knihy jsou už kromě češtiny přeložené do téměř 30 jazyků. Který z těch překladů vás nejvíc překvapil a o který jste nejvíc stál?
Antti Tuomainen: Jsem moc rád za každý z nich. Těší mě, že lidé moje texty čtou. Představa, že třeba v Praze, což je mimochodem jedno z mých nejoblíbenějších měst na světě, někdo právě teď čte mou knihu, mě fascinuje.
iLiteratura: Tento týden budete hostem pražského Světa knihy, ale zúčastníte se také Noci literatury v Brně. Už jste se někdy podobné akce účastnil? Máte rád, když se vaše knihy čtou nahlas?
Antti Tuomainen: Na akci v Brně se moc těším, protože jsem tam ještě nikdy nebyl a jen málokdy slyším někoho jiného předčítat moje texty. Sám jsem je samozřejmě četl nahlas na desítkách míst po celém světě, ale tohle je něco jiného. Takže do Brna i do Prahy jedu rád a doufám, že se při té příležitosti budu moci setkat i se svými českými čtenáři.

© Lenka Fárová – 12. 5. 2016