Princezna (na týdenní téma Plyšový medvídek)

Není to tak dávno, kdy jsem bezmocně a marně toužila po společníkovi, který by mi byl oporou a když by mi bylo nejhůř, obejmul by mě a zašeptal do ouška "Jsem tu pro tebe a nedovolím, aby ti někdo ublížil" a já se sevřená v jeho silných pažích, se cítila tak v bezpečí!
***
Bohužel pro mě a mé tehdejší 12ti-leté já, jsem místo společníka měla plyšovou stvůru-chcete-li medvídka, který neměl tak silné paže a už vůbec neuměl mluvit (ani šeptem!).
Nebyla jsem tenkrát z toho tak vynervovaná a zoufalá jako teď!
A k tomu se vlastně váže "pohádka", kterou jsem nedávno prožila, měla tak nešťastně šťastný konec a já si uvědomila, (a stále více uvědomuju) že můj život je čím dál větší ironií a kdyby byl námětem na film, určitě by získal Zlatou malinu!
***
Bylo nebylo, za sedmero sklepy, osmero vinohrady a nepočítaně větrolamy, žila a možná také byla (!) jedna dívka (chcete-li princezna Markétka I.) a ta zrovna byla nešťastně spárovaná s princem z vedlejší říše... blablabla... (pak to mezi nimi skončilo-jak překvapivé!)
Jednoho krásného dne se v Markétčiném panství konal Burčákový pochod a ona se projížděla na svém věrném oři, (značky Genessis) jenž ji měl přivést za jedním nejmenovaným sirem (fajn, jmenoval se Petr).
Bylo to náramné!
Stud vystřídaly polibky a nervozitu... hm.. asi nic.
No a to je ten šťastně nešťastný začátek, kterého později Markétka litovala. (Doufám, že vám došlo, že ta Markétka jsem já! -.-")
Takže... později za sirem jezdila častěji a častěji a po hroozně krátké době se s ním též spárovala (další věc, které později litovala!).
No a co se nestalo? Poštovní holub už jakoby nenosil sirovi Markétčine zprávy, nechodily žádné odpovědi!--> Něco se dělo a ona nevěděla co. Byla nešťastná, její komorná (Karolínka Poláchů) si s ní už též nevěděla rady! (asi si teď říkáte "jak to souvisí s plyšovým medvídkem?!" ale nebojte, později se k tomu dostaneme!)
Jednoho krásného dne ale holoubek přiletěl a zvěstoval princezně zprávu: "Bude lepší, když to ukončíme, promiň..."
Jak ironické, že?! (tohle už je trošku smutnější část pohádky...)
A tak Markétka ukončila se sirem veškeré kontakty, holuba zastřelila její komorná a udělala z něj fašírku! (Pro všechny milovníky holubů, ten holoubek je metafora!)
Po pár týdnech se ale opět ozval, poslal vzkaz po svém poddaném, ale když na něj Markétka s nadšením (a vztekem) odpověděla, jeho reakce zněla jasně "Nic, neřeš..."
FÁÁÁÁJN!
Měsíc na to přišel další dopis, tentokrát byl delší a upřímnější. --> začali se spolu opět bavit
Jezdili spolu na velkolepé hony a všechno bylo více než fajn!
"Já nechci žádnou princeznu" tvrdil "asi na to nejsem připravený".
***
A teď? Na oficiálních stránkách království Lumpů, vrahů, debilů, idiotů a kreténu (!) se objevila zpráva, že již má "přítelkyni"
opětovně zaznělo.. FÁÁÁJN! (:D)
***
Myslela jsem si, že až tato situace nastane, budu brečet, křičet, vraždit, ale naopak.. nešťastně šťastný konec. Konečně můžu jít dál.
Jakt to souvisí s medvídkem (plyšovou stvůrou)? Možná nemá svaly, možná nemluví, ale alespoň neublíží a když se zakutálí pod postel, zůstane tam a vyčká, až se k němu opět vrátím. --> A V TOM JE TO KOUZLO! :)