Svítání...

Stejné místo. Jiný den. Nové ráno... To dnešní zvláštně tiché. Jakoby dnes všichni zpěváčci zaspali. Jen strakapoud bubnuje do starého ořešáku a od kilometr vzdálené trati ozve se projíždějící vlak. Pak vlak zmizí v dáli, strakapoud se odmlčí.
I vlaštovky si vymění jen pár vět a dál se jen tiše prohání vysoko v povětří. Poštolka zavolá jen jednou a ztratí se někde nad poli. Kosák se rozpačitě pokouší o svou ranní písničku a poněkud zklamán výsledkem a možná i tím, že je dnes na to sám, zmlkne také. Bílé mraky jak stádo nebeských koní, honí se po nedozírné pláni ranní oblohy... Slunce se vyhoupne nad křivinský hřeben a svými zlatými paprsky pohladí krajinu pod sebou. Je tu nové ráno. Přichází nový den. Svítá...
Do ticha si jen vítr v listoví stromů něco tiše šeptá. Rosa v trávě chladí bosé nohy.
A v srdci se rozechvějí tóny vzpomínek. Vzpomínek a snů. Snů, na něž nejde zapomenout. Snů, jež se znovu a znovu probouzí. Ožívají v mysli. I v srdci. Stejně jako znovu a zas přichází každé další svítání. Každé nové ráno... Když ožívá a probouzí se další den.
A s ním i touha ty sny žít. Dokud tu jsem. Nevzdávat to. Navzdory pochybnostem, nezdarům a pádům. Dokud slunce vychází... A...
Zase cítit život v každém nadechnutí.
V každém doušku vody. V každém šálku čaje. V každém kroku, kterým se noha dotkne Země. V každém setkání. V každém úsměvu a pohledu do očí. V každém doteku, jež hojí naše (dávné) rány...
Zas cítit život v každém nadechnutí.
V každém doušku vody. V každém šálku čaje... V každém snu, jež znovu a znovu probouzí se v našich srdcích...
Miluju to tu. To místo, kde jsem doma. Brouzdání rosou v trávě... Ta rána. Svítání nad Křivinou... Den v zahradě (kde navždy spí dvě úžasné psí bytosti...ale nejen psí a koňské sny se v srdci znovu probouzí)...v polích, lukách a lesích v okolí. A večer... To bubínek mládí, dál zní mi v zahradách, když Slunce zapadá... A tóny mé píšťaly nesou se do dáli. V těch chvílích pak....
Znovu cítím život v každém nadechnutí...v každém doušku vody...v každém šálku čaje... I v každém klopýtnutí... V každém kroku, kdy se má noha dotkne Země. V každém setkání. V každém doteku (jež hojí staré rány a otvírá srdce)... V každém úsměvu a pohledu do očí...
V každém z dávných snů, jež neztrácím(e) touhu (znovu) je žít.
Krásné (nejen) letní dny...všem. A život v každém nadechnutí...
Michal Štursa
https://www.youtube.com/watch?v=QBGL1lr7gHE
https://www.youtube.com/watch?v=dw-Tz255GFg
https://www.youtube.com/watch?v=VrXbNHf02tQ
https://www.youtube.com/watch?v=x7yXYuuL7qw
https://www.youtube.com/watch?v=yhbotOIZrAg
https://www.youtube.com/watch?v=4Rka-MqMsMA
https://www.youtube.com/watch?v=0rAMkJXEf2Y
https://www.youtube.com/watch?v=ZklhGMJztrc