SVOZ OBILÍ - LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY

SVOZ OBILÍ - LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY A JAK HO OCHRÁNIT PŘED ŠKŮDCI A ŽIVLY.
Nežli se obilí začalo svážet do stodol, byly tyto dány do vzorného pořádku, podobně též sýpky. V severních Čechách sám hospodář svázal první snop na poli a donesl ho do stodoly. Když pak snop dával na přístodolek, říkal: „Tu máte, myši, své a nechte mně mé!“ Učinil-li tak, nedělaly prý myši ve stodole žádných škod.
Zlato polí, snesené do mandelíků, zářilo v paprscích žhavého kotouče slunce. A netrvalo dlouho, kdy je začali nakládat na žebřinové vozy, aby jej odvezli pod ochranou střechu stodoly. Ze všech stran přijížděly fůry vrchovatě naložené k dědině a každá vjížděla do široce otevřených vrat vyvětraných stodol a stodůlek.
Když se vezlo první obilí z pole, má jet hospodář sám. V Lužanech se postavila hospodyně na práh a ptala se přijíždějícího hospodáře:
„Co to vezeš?“ Ten pak odpovídal: „Kočku na myši.“
Pak následovalo zaříkání myší, aby obilí ve stodole neutrpělo škody myší havětí. Jinde zase měl čeledín hodně práskat bičem, když vezl první mandele do stodoly. Hospodář stoje na prahu stodoly se zeptal, co to veze. Čeledín pak odpověděl: „Obilí.“ Pak se rolník pomodlil a domníval se, že tak uchránil obilí od myší.
Několik pověr o ochraně obilí před vrabci:
- Starý český hospodář chránil sklizené obilí před drzými vrabci tím, že do krovů stodoly zastrkoval brky ze sovího ocasu.
- Někde dělal na Veliký pátek došek v rukavicích, při této práci však nesměl být nikým spatřen. Došek pak zastrčil před východem slunce do střechy stodoly, které se pak vrabci vyhýbali.
- Při skládání obilí ve stodole se nesmělo mluvit, aby bylo ochráněno nejen před vrabci, ale i před myší havětí.
a na závěr několik dalších pověr:
- Leckde hospodář vzal z prvního vozu tři klasy a šel k potoku nebo k řece, kde ponořil klasy do vody. Učinil-li tak, mohl být jist, že obilí mu ve stodole neshoří. Kdyby však přece oheň vypukl...