Diamanty

Diamanty



Království, co není z tohoto světa? Království z jiného světa znal Ježíš a mnohokrát o něm svým učedníkům vyprávěl.
V jeho království, kde byl synem Nebeského Otce, jenž je Stvořitelem veškerého života na Nebi i na zemi, platí pravidla skutečného života a nad tuto spravedlnost nic není a nikdo jiný, než sám Nebeský Otec skrze svého syna tento život nemůže dát, ani vzít.
Tajemství ukryté do křesťanských směrů nám naznačuje neviditelnou podstatu všeho živého, vždyť Ježíš mluvil ke svým učedníkům vždycky v obrazech tak, jak k nám hovoří často mozek ve snech, obrazy totiž sledují určitou myšlenku, pocit a dění uvnitř v nás samých často, když vědomé vnímání se střídá s vnímáním nevědomým.

Paradoxem života jako takového je jeho zánik, smrt. Pak také zdá se podivné, že do života nás uvádí jeho zmar, neboť pozemský život je pouze cestou na věčnost, kde uchopíme život v jeho plnosti.

Dalším paradoxem života je utrpení, kříž, který neseme od narození až do smrti.
Vždyť usilujeme o dobro a zatím procházíme slzavým údolím, jímž je tento svět.
Jen utrpení nás posiluje a bolest učí pokoře. Nikoli bohatsví, ale chudoba nás učí skutečným hodnotám.
Všechno těžké člověka tříbí a posiluje na duchu, i to je paradox života, neboť ti, co nám usilují o život a všemožně nám škodí, nás vlastně připravují na schopnost uchopit v duši Nebeské Království a když nás činí slabými, teprve tehdy můžeme v Bohu všechno.
Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje, to je další paradox.
Sytý hladovému nevěří!
Teprve ztráta nám dá pocit hodnoty toho, co jsme měli.
Ve slabosti je síla.
Bůh sděluje svá tajemství maličkým, nikoli mocným tohoto světa.
Svět můžeme změnit jen vlastním smýšlením a činy, které z našich myšlenek vyšly,
nikoli hlučením na náměstích a demonstracemi, ale v soukromí vlastní duše.

Paradoxem je hledání mimozemského života, navzdory ničení života pozemského. Je přece jasné, že existují věci viditelné a uchopitelné našimi smysly a věci skryté a neviditelné našim smyslům, neboť jsme přece omezeni živou formou své podstaty, to je tělem z hmoty a také časoprostorovým vnímáním sama sebe ve stavu vědomém, kdy se projevujeme jako živá bytost, stvořená shůry a poslaná na zem v podobě člověka.
Změň sám sebe a změníš celý svět! Kde máme hledat svého spasitele? Ve vlastním srdci, které otevřeme žití!
Spasení, to je naděje, až život pozemský náš v čase dospěje ke konci, že s životem pozemským, co odevzdáme, přijímáme svůj život na Věčnosti v celé plnosti.
Ještě jsme neprozřeli, neboť nám zrak a sluch ve vidění a naslouchání brání!
Rozum, či srdce? Kdo poradí mi? Obojí dostanem v plné míře, teprve, když život svůj naplníme, až po smrti.
Narozením na tento svět přicházíme a každým dnem, hodinou, vteřinou stárneme, abychom dozráli ke smrti,
kterou se žití v tomto světě ukončí, ale kdo věří ve vzkříšení, pro toho smrt koncem všeho není.
Pak dává smysl i kříž a každá bolest i utrpení, neboť i diamant vzniká ve velkých hloubkách a pod tlakem tíže, ze které drahokam vyjde a často zůstává ležet skrytě, dokud ho někdo neobjeví.
http://mariebernadeta.blog.cz/1902/diamanty