MASOPUSTNÍ OBDOBÍ - SVATBY A LIDOVÉ POVĚRY

V masopustním období, od 7. ledna se hojně konaly svatby. Tento čas byl pro ně nejvhodnější, a to i z čistě praktických důvodů. V hospodářství bývalo málo práce a bylo dost času ke slavení hlučných veselek a také byly zásoby jídla ze zabíjaček. Během masopustních zábav pak byla vždy příležitost k vzájemnému namlouvání a často zde vznikaly zárodky nových vztahů, které byly o následujících masopustech zpečetěny svatbou. Do svateb tak pronikalo mnoho masopustních prvků a naopak. Součástí tradiční svatby byly i různé iniciační projevy, které vyjadřují přijetí nevěsty mezi vdané ženy. Ale například poslední tři dny masopustu (od neděle do úterý) se nikdo neměl ani ženit a vdávat, jinak bylo jisté, že se oba manželé zblázní.
Když nebylo v celé vesnici v masopustním období, tedy od 7. ledna ani jediné svatby, tak se říkalo masopustu „prašivý masopust“. A dále se soudilo: „V kterém místě není v masopustě svatby, tam bude toho roku málo housat, neboť ponesou husy jalová vejce." Odtud „jalový masopust, jalové husy“. O dívce nebo mladíkovi, u nichž se vědělo, že se tak snadno nevdá, nebo neožení, se říkalo: „Bude míti svatbu až bude v létě masopust“, tj. nikdy.
V poslední tři dny masopustu (ne-út) se nepracovalo, přestože jedna z pověr říká: každá věc pracovaná v poslední dni masopustní je zvláště bytelná a trvanlivá.
Ani přástky se nekonaly, ani peří se nedralo, neboť do ostatků mělo být dopředeno a dodráno. „Kde nesederou peří do konce masopustu, tam je budou blechy štípati po celý rok a tomu kdo v ty dni přede, myši len rozkousají.“
Jinde říkali, že na tučný čtvrtek a masopustní úterý se nemá přísti, poněvadž by pak žáby na poli žraly len.
- O masopustním úterku má hospodář i hospodyně tancovat, aby prý jim ten rok narostl dlouhý ječmen a veliké brambory. (Podbrdí)
- Když se v poslední dni masopustní stromy ořezávají, není na nich toho roku housenek a do ovoce se nedají červi.
- Popel, jenž se na poslední dva dny v masopustě (masopustní pondělí a úterý) v kamnech napálí, na popeleční středu se před slunce východem vyhrabe a schová. Na velký pátek pak se s ním poházejí v zahradě stromy, hlavatice, len, aby housenky "to" nežraly a do "toho" se nedaly.
Závěrem několik masopustních pověr o drůbeži:
Vyčistí-li se v masopustní úterek kurník, bude drůbeže plný dvůr.
Šijí-li hospodyně o masopustních dnech, zašijí prý slepice.
Hospodyně trhají z medvěda hrachovinu i ostatní, a dávají do hnízd pod slepice, „aby prý brzy nesly". (Slánsko, Táborsko).
Jinde také hospodyně trhaly z maškary kousek hrachoviny, ale ruka nesměla být holá, nýbrž obalena šátkem. Hrachovina se pak dávala pod husy, když se nasazujou, aby dobře seděly. Zdroj Facebook- České zvyky...