Naše školství IV.

Lze takto učit i na základní škole?

Začíná se spíš na druhém stupni základní školy. Na tom prvním to sice můžete praktikovat také, ovšem s výjimkou těch naprosto základních předmětů jako je čeština nebo matematika.
Pro pochopení kontextu je takové shlukování předmětů asi extrémně prospěšné.
Ano – a právě chápání kontextu je obecně věc, která Čechům, respektive studentům, hodně chybí. Já to vždy ilustruji na tom, že čas od času vždy nějaký politik prohlásí, že dnešním dětem chybí nějaká schopnost a je třeba zavést nový předmět k tomu, aby se ji naučili. To přitom postrádá jakoukoliv elementární logiku – kdo by takový předmět učil, jakým způsobem a místo jakého předmětu?
Ono to zní strašně jednoduše říct, že pokud mají děti nějaký deficit, tak k tomu uděláme nový předmět, který je to naučí. Že když jsou teď problém dezinformace, tak uděláme předmět na dezinformace. Jenže za pět let bude zase jiné aktuální téma, a politici budou volat po tom. Aby se udělaly zase jiné předměty. To je úplná hloupost – a jenom to dokresluje, že odmala nejsme vedeni k tomu, abychom přemýšleli komplexně a v souvislostech a domýšleli následky věcí, které sami navrhujeme a které nám přijdou logické – byť takové vůbec nejsou.
Jak je v tomto ohledu podstatná určitá politická kontinuita – tedy aby každá nová vláda nepřicházela s trochu jinou koncepcí vzdělávání, které by se pak potácelo ode zdi ke zdi?
Vláda kromě finanční dotace v podstatě nemá na vzdělávací systém vliv. Ministerstvo není zřizovatelem škol. Možná může ještě po nějaké složité debatě uvést národní kurikulum, ale tím to končí. Ve výsledku je tak v podstatě jedno, kdo je ministrem.

Kde berete jistotu v tom, že váš přístup ke vzdělání je ten správný?
Já to mám poměrně jednoduché – to, jak ve svých školách věci promýšlím a koncipuji, ve finále posoudí volný trh. A zatím to vypadá, že to dělám dobře. Na druhou stranu je pravda, že úroveň vzdělávání byla v ČR historicky tak strašná, že mi stačilo koncepčně vzít něco, co funguje jinde, dát do toho několik milionů korun na rozjezd a teď je z toho prokazatelně jedna z nejlepších škol v zemi.

Hovoříte o nevalné úrovni českého školství, ale podle srovnávacích zkoušek PISA na tom nejsme tak špatně. Pohybujeme se například na úrovni USA.

Ano, ale rozdíl je v tom, že my jsme malý homogenní národ bělochů, oni jsou melting pot 330 milionů lidí.
Ano, i tak máme vlastní handicapy. Třeba v komunistické minulosti.
To je pravda, ale pro Američany je to v tomto ohledu mnohem obtížnější.

Existuje podle vás ideální a všeobecně platný recept na přístup ke vzdělání? Jeden nejlepší způsob, jak lidi vzdělávat?

Neexistuje, každá společnost je jiná a má jiný systém, který může fungovat v USA či Velké Británii, jiný zase tady v ČR a jiný v Číně. Jsou nějaké pravdy, které jsou obecně platné. Třeba škrtání předmětů a jejich shlukování do větších bloků, případně snaha o to mít co největší podíl mladých lidí, kteří studují na vysokých školách. Ale komplexně vzato, nějaký jeden velký, přenositelný systém vzdělání neexistuje.