PROKOPSKÉ POVĚRY, KTERÝM VĚŘILY NAŠE PRABABIČKY

Prokopský svátek vyhlížely hospodyně na Horácku s netrpělivostí, neboť 4. červenec byl poslední bezpečný termín, kdy ještě měly slepice zasednout na vejce, pokud chtěly odchovat kuřátka "prokopničky". S nasazováním vajec se pojila celá řada magických praktik, kterými si hospodyně chtěly pojistit zdárný odchov. Přála-li si „drdolaté“ slepice – tedy kvočny s hustým, načechraným peřím, které dobře hřejí a vodí kuřata – musela si při vkládání vajec pod kvočnu posadit na hlavu převrácený rendlík nebo plechový hrnec. Kulatý tvar měl „zakulatit“ i budoucí slepičky, aby byly pěkně buclaté a dobře nesly. Jiná rada zněla: vejce podkládat jen v lichém počtu – 11, 13 nebo 15 – a při tom nepromluvit ani slovo, aby se kuřata nezakřikla. Do hnízda se přidával kousek svěcené křídy z Tří králů nebo špetka soli z Velkého pátku, na ochranu před uhranutím a lasicí. Kuřátkům vylíhlým z těchto „prokopských“ vajec se říkalo prokopničky. Byly ceněné a nechávaly se zásadně pro domácí chov. Věřilo se totiž, že právě tyto pozdní slepičky začnou snášet nezvykle brzy. (Žďársko)
Den svatého Prokopa byl pokládán, obdobně jako např. 20. leden (Fabiána a Šebestiána), 29. červen (Petra a Pavla) a 26. srpen (Rufa), za tzv. den veskrze nešťastný. V něm musil být každý člověk stále na pozoru. Nejlépe bylo omezit na maximální možnou míru všechny činnosti, při kterých by mohlo dojít k ohrožení lidského zdraví nebo života a bylo žádoucí vyhýbat se všem nebezpečným místům a v těchto věcech dokázali být naši předci někdy velmi důslední. (Zdeněk Vašků, Velký pransotikon)
- V den svatého Prokopa vždy zahyne sedm lidí: jeden se utopí, jeden zastřelí, další oběsí, je zavražděn, zasažen bleskem, zabije pádem z výšky a je potlučen dobytkem.
celý článek volně ke čtení: https://www.ceskezvyky.cz/sv-prokop-a-povery-kterym.../