SVATOBLAŽEJSKÉ POŽEHNÁNÍ, SVĚCENÍ CHLEBA, KOLEDOVÁNÍ, ZVYKY A POVĚRY

V tento den se udělovalo v kostelích „svatoblažejské“ požehnání a nebylo věřícího, který by si ráno na sv. Blažeje pro něj nepřišel. Po mši svaté položil pan farář dvě posvěcené hromničky křížem přes sebe a pak nejprve kostelníkovi a ministrantům, potom všem jednotlivým farníkům od nejmenšího až po nejstaršího kladl zkřížené hromničky pod bradu a žehnal křižující rukou, aby Bůh každého ode všech krčních nemocí uchrániti ráčil, hlavně pak před záškrtem.
Lidé také zapalovali v kostele svíčky. Zvyk měl však jiný důvod než svěcení svíček o den dříve na Hromnice. Někdy od 16. století se totiž traduje, že kdo se chce zbavit bolesti zubů a jiného podobného trápení, měl by zapálit právě v tento den v kostele svíčku.
V pramenech z arciděkanského kostela sv. Bartoloměje v Plzni je připomínán obřad svěcení chleba a vody na den sv. Blažeje z konce 17. století. V Podkrkonoší ten den přicházely všechny prodavačky housek s plným košem „blažejského“ pečiva do kostela, aby daly housky posvětit. Hned poté ho jako o závod prodávaly od domu k domu. Také v Manětíně na Plzeňsku pekl pekař tzv. maultašky, běžné houskové pečivo, posvěcené a před kostelem prodávané. Šlo dobře na odbyt, prý proti bolení v krku. Na Bzenecku se na sv. Blažeje také světil chléb z něhož se kousek zastrčil do střechy stavení, aby nechytla.
Na tento svátek mívali dříve školáci volno, hned po mši začali chodit společně s učiteli po vesnici od domu k domu. Žáci měli na hlavách strakaté nebo papírové čepice a tloukli lžícemi o staré hrnce a zpívali písničku, nebo koledu:
Na svatého Blažeje památka se činí,
že žáci dnešního dne po domech jíti mají.
Jestli nám nic nedáte, tak nás rozhněváte,
všechny hrnce vám potlučem, co v polici máte.
Jeden z nich držel kasičku na peníze, další koš a měch a jiný pak kovový rožeň na který obyvatelé u jejichž domu koledníci zazvonili, napichovali klobásy a uzené maso. Hospodyně nadělovaly i vejce, obilí, bábovku. Potraviny a peníze potom koledníci ve škole odevzdali panu učiteli, který si část nechal a ze zbytku vystrojil menší hostinu na kterou děti vzpomínaly celý rok.
Blažejská koleda prý vznikla na podporu vesnických učitelů, jako přivýdělek učitelského povolání. Nejdéle se tento svátek drží v obci Dluhonice, která je místní částí Přerova. Podnětem k zániku blažejského koledování byl nový školský zákon z roku 1869, který stanovil pevné platy učitelů bez dosud zaručeného podílu na koledách. Mladší generace vesnických kantorů je už považovala za nepatřičné.