ZELENÝ ČTVRTEK, ZVONY ,,ODLÉTAJÍ DO ŘÍMA"

ZELENÝ ČTVRTEK, ZVONY "ODLÉTAJÍ DO ŘÍMA"
Lidé začínali Zelený čtvrtek modlitbou před východem slunce v zahradě a připojili k ní očistnou koupel rosou, nebo vodou. Věřili, že se tak uchrání před svrabem a lišejem. Hospodyně, zametly dům a pekly jidášky, obřadní pečivo z kynutého těsta (podobný dušičkám). Jedly se na lačno s medem, aby byli po celý rok chráněni před žihadly a uštknutím. Ženy také ochrannou magií, hlučením hmoždíře nebo klíči odháněly z domu obtížný hmyz, jímž bývala stará stavení zamořena. K tomu také používaly proutek svěcený na Květnou neděli. Odpoledne se již nesmělo pracovat a po západu slunce hospodář vykropil svěcenou vodou stavení i dvůr, aby ochránil hospodářství před mocí čarodějnic.
Stále se dodržoval přísný půst, ale ten měl již brzy skončit, o Bílé sobotě. Složení stravy zůstalo věrné pojmenování dnešního dne, byla "zelená". Jedla se tedy hlavně zelenina, hořký salát polní, špenátová polévka místy i se smetanou a vejcem, luštěniny. Do bylinkových polívek se přidávaly mladé kopřivy, libeček, pažitka, petrželka, chudobka, pepenec a další. Oblíbeným jídlem byly vejce a kaše s medem, čili sladká kaše. Ve staročeské kuchyni se užívalo medu velmi často.
Bude už čtvrtek zelený, bude beránek pečený,
budem jíst jidáše, s medem kousek kaše
a tři lžičky medu vezmem proti jedu.
Zelený čtvrtek byl v lidové víře také hlavním dnem jarního novoročí, tedy začátkem hospodářského roku, a bylo vhodné tento den sít některé plodiny. Věřilo se, že vše naseté o Zeleném čtvrtku, dni probuzení života v přírodě, dobře prospívá a roste. Křesťané si v tento den připomínají, že Ježíš povečeřel s učedníky, ještě před tím, než ho Jidáš zradil. Událost je známá jako Poslední večeře, nebo Večeře páně, při které Ježíš ustanovil Svátost kněžství. Liturgická barva tohoto dne je bílá, symbolizuje světlo, radost a nevinnost.
celý článek volně ke čtení: https://ceskezvyky.cz/svaty-tyden-zeleny-ctvrtek/