Jób. Bůh promluvil - pokračování.

Pán zvěře i ptactva
Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,
když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?
Kdo opatří úlovek krkavci,
když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?
Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí?
Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu,
jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají?
Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou,
odběhnou a už se k nim nevracejí?
Kdo vypustil divokého osla na svobodu,
kdo uvolnil řemení stepnímu oslu,
jemuž jsem za domov vykázal pustinu,
solnou pláň za příbytek?
Posmívá se městskému hluku,
neposlouchá povyk poháněče,
na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni.
Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce?
Připoutáš jednorožce provazem k brázdě,
bude snad za tebou doliny vláčet?
Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu?
Ponecháš mu výtěžek své práce?
Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat?
Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa;
svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu,
zapomíná, že je noha může rozšlápnout
a polní zvěř zdupat.
Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její,
nemá strach, že bude její námaha marná.
Bůh totiž odepřel dát ji moudrost,
nedal ji ani díl rozumnosti.
Když se však vyplašena vymrští,
je jí k smíchu kůň i s jezdcem.
Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou?
Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka?
Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach,
v dolině hrabe nohama, rozjařen silou,
má-li vytáhnout proti ozbrojencům,
vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací.
Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp,
s burácením se řítí po zemi, až se chvěje,
nedá na nic než na zvuk polnice,
zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu,
povely velitelů a válečný ryk.
Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne,
rozprostře křídla k jihu?
Což na tvůj rozkaz vznese orel,
aby si vysoko udělal hnízdo?
Přebývá a nocuje na skále,
na skalním útesu, nepřístupném místě.
Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči.
Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skoleni, tam je i on."