Jób. Jób odpovídá Bildatovi.

Jób odpovídá Bildatovi

Boží svrchovanost
Jób na to odpověděl:
„Vskutku vím, je tomu tak,
což může člověk být před Bohem spravedlivý?
Kdo by s ním chtěl vézti spor,
z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
On má srdce moudré a nesmírnou sílu,
Což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,
on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.
Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit,
kdopak se ho zeptá: „Co to děláš?“
Bůh ten hněv, svůj neodvrací,
samí pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

Beznadějná péče
Jak bych mu já tedy mohl odpovídat?
Jak bych před ním volil slova?
Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý;
Svého Soudce jenom o milost bych prosil.
a kdybych i zavolal, aby mi odpověděl,
nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
Vždyť mě zavaluje vichrem,
bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
Má-li kdo nesmírnou sílu má ji on,
a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
I kdybych byl spravedlivý,
za svévolníka mě prohlásí má ústa,
a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
Je to jedno, proto říkám:
On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
A když bičem náhle usmrcuje,
ze zoufalství nevinných si činí posměch.
Země byla vydána v moc svévolníka
a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?

Nemožnost očisty
Mé dny byly rychlejší než spěšný posel,
Uprchly a neužily dobra,
Prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
Řeknu-li si: Zapomenu na své lkaní,
Smutku zanechám a pookřeji,
hned se všeho toho trápení zas lekám,
neboť vím, že trest mi nepromineš.
Jestliže jsem si svévolně vedl,
co se budu namáhat pro nějaký přelud?
I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
přece bys mě vnořil do takové jámy,
že by si mě hnusil i můj šat.
On přec není jako já, abych mu odpovídal,
Abychom v soud vešli spolu.
Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
Kéž by odňal ode mne svou hůl
a nepřepadal mě jak postrach.
Mluvil bych a nebál se ho,
Ale v mém případě tomu tak není.

Výčitky Všemocnému
Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkaní,
budu mluvit v hořkosti své duše.
Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej,
Dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou.
K čemu je ti dobré, že mě týráš?
Zprotivil se ti výtvor tvých rukou,
Že dáváš zářit záměrům svévolníků?
Cožpak máš tělesné oči,
což se díváš stejně jako člověk?
Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže,
že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu?
Vždyť víš, že svévolník nejsem
a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky.
Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly
se vším všudy, a teď najednou mě hubíš.
Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu
a že mě obracíš v prach.
Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko
a jako sýr nenechal srazit?
Přioděl jsi mě kůží a masem,
Propletls mě šlachami a kostmi,
nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život
a tvůj dohled střežil mého ducha.

Bůh je Jóbovi nepřítelem
Ale ve svém srdci ukryls toto
- bylo to tvým úmyslem to vím -:
že proti mně budeš ve střehu, jestliže zhřeším,
že nenecháš bez trestu můj přečin.
Běda mně, kdybych byl svévolně jednal!
Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám,
hanbou přesycen vidím své pokoření.
Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil,
svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil.
Stavěl bys proti mně nové svědky,
stupňoval své roztrpčení na mě,
vystřídaly by se u mne celé voje.
Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna!
Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo.
Byl bych, jako bych nikdy nebyl,
byl bych nesen ze života matky k hrobu.
Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal
a odstoupl ode mne, abych trochu okřál,
dřív než půjdu tam. Odkud návratu není,
do země temnot a šeré smrti,
do země temné jak mračno,
do šera smrti, kde není řádu,
kde záblesk svítání je jako mračno.“