Léčivé vlny II.

Terapie jako součást problému
Jaký je vlastně vztah terapie a světa? Samozřejmě jde jen o generalizovanou abstrakci, která by při drobnohledu vykazovala řadu odlišností dle různých terapeutických směrů, osobností terapeutů i kulturních a geografických vlivů. A sám nestojím v nadřazené pozici, která by umožňovala pozorovat vně skutečnost samou, ale i tak se pokusím poukázat na různé modely kontaktu terapie a světa.
Každý nějak vnímá, jak působí psychoterapie v dnešní době. Vnímáme také rychle se měnící společnost a svět. První vlaštovky změn, které se stanou nakonec důležitými pro celek, vidíme ve společnosti nejdřív na těch, kdo stojí na okraji – okraji zájmu, okraji společnosti, protože jsou menšinami a outstandery: nestojí v centru ani nejsou součástí mainstreamu, ale vidí za horizont, za hranice známého.
Z tohoto hlediska mi připadá, že 20. století bylo ovlivněno tématem gay menšiny a coming outem. Narativ o hledání svého pravého já, postavení se za sebe platil nejen pro příslušníky sexuálních menšin, ale rozlil se do kolektivního vědomí celé společnosti a do značné míry byl platný pro obor psychoterapie samý. 21. století by mohlo být stoletím tranzice – bude nutné proměnit celou řadu věcí, prohloubit a překročit pohledy, které stačily a odpovídaly předchozím dekádám. Vývoj terapie mívá za dobou zpoždění a je stále v zajetí iluze, že je nějak indiferentní vůči světu a jeho proměnám nebo že stojí nad ním.
Terapie je součást celku, celku světa, celku společnosti. Poskytuje službu, která má sloužit primárně jedincům, párům, skupinám. Vyjdeme li z etymologie, je psycho terapie služba duši, léčení duše či péče o duši. V angličtině je care of the soul takovou dvojznačnou hříčkou, protože ji lze přeložit jako péče o duši i jako péče duše v tom smyslu, jak duše sama nám poskytuje péči. Terapie, svět a společnost jsou ve vzájemném kontaktu a ovlivňování.
Státy utvářejí pro fungování terapie určité podmínky a zvlášť státem poskytovaná terapeutická péče nad ní vytváří kontrolu, tu více, tu méně přímou a více či méně prospěšnou. Terapie je samozřejmě vymezena právními předpisy (až na naši zemi, chce se hořce dodat v kontextu letitého konfliktu o „terapii poskytovanou ve zdravotnictví“), a z tohoto hlediska může být v jakémsi podřízeném postavení vůči společnosti a světu. V terapeutických kruzích to může vyvolávat obrany kompenzačního charakteru, snahy získat ve společnosti lepší místo a zalíbit se za cenu, že společnost a její systémy se nezpochybňují a její vlivy na zdraví lidí se nezohledňují.
Lze svobodně poukazovat na problémy toho, kdo má moc naši činnost omezovat, regulovat či ztěžovat? Lze kritizovat politiku státu vůči tabáku a alkoholu, ze kterých stát profituje, jedovaté potraviny ničící zdraví, nezdravou vodu a vzduch a půdu, ničené v důsledku nemoudrých politických zásahů, stres vyplývající z byrokracie, která dopadá na většinu lidí, atmosféru shonu ve městech, systém vzdělávání, který často ubíjí kreativitu a přispívá k depresím a úzkostem?
Je možné být kritický vůči stavu zdravotnictví, který často neumožňuje, aby se v léčení zapnuly léčivé faktory? Lze poukazovat na škodlivost některých přesvědčení a politických názorů, které podporují a zvyšují psychopatologii lidí? Výčet by byl velmi dlouhý. A půjdeme li do menšího kontextu – můžete například kritizovat výcvikovou instituci, pokud se chcete stát v budoucnu jejím členem? Teoreticky samozřejmě můžete.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com