Léčivé vlny III.

Role psychoterapie
Do každého jedince se s různou intenzitou dle různých podmínek otiskují vlivy světa a celku. Stát však povětšinou od terapie očekává, že bude fungovat jako opravář chybných kusů, takový správce Matrixu, nikoli jako skutečný lékař, který vidí věci v souvislostech.
Bez uvědomění, v jakém systému je terapie a každý terapeut zapojen, nelze jít dál, nelze svobodně přemýšlet, hledat a nalézat nové a potřebné odpovědi. Terapie se snadno může identifikovat se svým chlebodárcem (řečeno s trochu nadsázky může jít o určitou obranu „identifikace s agresorem“) a poslušně léčí tak, že používá jen individualistické výklady ignorující význam světa, jeho struktur a jeho duše (anima mundi).
Tento typ soužití znamená většinou určité přizpůsobení, případně nalezení vlastní sféry, kde si terapie může tak nějak vládnout samostatně a snaží se svět nechat venku, vně jejího zájmu a léčby. Může přijmout území, které zbylo uprázdněné po odchodu náboženství z některých sfér moderní společnosti.
Terapie může do určité míry hrát roli novodobého náboženství – plnit roli toho, kdo vykládá realitu, dává životu hloubku a smysl, nabízí naději a léčí. Nebo alespoň tvrdí, že léčí. V této pozici doplňuje terapie svou hodnotu. Buduje své chrámy – své pracovny, své poutě a setkávání jako jsou konference, má svůj systém zasvěcování ve formě výcviků, má tajemný jazyk, kterému svět až tak nerozumí, své stoupence a souvěrce. I to může sloužit v rámci kompenzace za bezmoc, kterou vnímá vůči vlivům světa a vůči postavení ve společnosti, které je jí přisouzeno.
Terapie může upadnout do všech obran, které tak dobře rozpoznává v individuálních příbězích, ale sama na sobě je – přirozeně – nevidí. Její vliv ve světě jako celku je zatím stále příliš malý. Bohužel. Na to upozorňoval už Jungův žák James Hillmann ve skvělé knížce Máme za sebou 100 let psychoterapie a svět je stále horší z roku 1992 – už před třiceti lety se pokusil udělat vlnu tsunami, která by vnesla dynamiku do struktur terapie, jejího vztahu ke světu a terapeutického myšlení. Z knížky velmi čerpám a některé její myšlenky používám i v tomto příspěvku.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com