Ledacos (fejetony) Josef Čapek

Požár v Hamrech

Nebyli jsme sice účastníky požáru Říma nebo Moskvy, ale byli jsme už svědky ohňů a požárů všelijakých, mezi kterými požár v Hamrech není ovšem z těch nejpozoruhodnějších. Uhořel tu všehovšudy jen jeden vepř, i nebylo tedy zvědavcům přáno v hojnější míře naslouchati žalostnému bučení dobytka, jakým tak často oplývají novinářské zprávy, když se vyličují požáry na venkově.
A byl to přece požár veliký a žalostný. Za parného odpoledne, když se obilí sváželo do stodol a namnoze se už mlátilo, brzo po obědě vyskočil oheň na starostově stavení. Bylo tu tolik dřeva, trámů a došků, dříví smolného, roští, sena a slámy, že celé hospodářství vzplálo jako louč a už ani nebylo času něco zachrániti. Praskající oheň, rozžířený jako pec, přeskočil o několik doškových střech a již se vzňalo stavení druhé, a co nejbližší sousedi pomáhali hasiti, chytila nenadále jejích vlastní nehlídaná střecha, a tak během hodinky lehlo pět stavení popelem, aby z nich nezbylo nic než ohořelé zdi. Vesnická stříkačka ukázala se ovšem směšnou hračkou proti pekelné prudkosti takového ohně a hasičstvo okolních obcí přišlo už pozdě; z pěti stavení nedalo se už nic zachrániti, i zbyla už jen péče o to, aby udusila doutnající zbytky, které vztekle syčely a prskaly pod záplavou vody až do jitra druhého dne. Tak měla dost času i stříkačka obce přes hodinu cesty vzdálené, která se sem odebrala krokem antickým, tažena volským potahem šíře epické, vzezření bílého, vážně slavnostního a téměř bohoslužebného, tak mohly k tomuto pozdnímu dílu dojíti včas i stříkačky jiné, jimž se dlouho nedařilo sehnati potřebných koňských potahů. Mezi všemi vévodil nakonec veliký hasicí stroj města Budějovic, hlučný a náramně výkonný leviatan, který pak skoro všechnu práci vzal na sebe. I od¬přáhla se ostatní hasidla a odpočívala, též jedno mezi nimi, které pečlivým písmem neslo na sobě napsáno dávné datum L. P. 1845.
Tak tedy způsobem celkem obvyklým vyhořelo pět stavení v Ham¬rech, aby z nich zbyl jen nízko přikrčený kámen, co místo střech rýsovaly se nad spáleništěm žalostně ohořelé kostry stromů. Ze sutin stoupal čpavé uzený dým rozlévající se doširoka a po zblátivělé silnici plazily se hadice, jejíchž pukliny tryskaly jemnou sprškou, která ovlažovala nohy a tváře zvědavců. Přišlo jích z daleka a široka: lidé pěší a spousta zvědavců na kolech i divná přehojnost maminek i všelijakých chův s dětmi kočárky. Trousilo se jich až do pozdní noci; není to častá podívaná viděti spáleniště takové důkladnosti a takového rozsahu, ne¬udá se tak často podivovati se žárem zkroucenému železu, které tu zbylo ze všeho nářadí, hledati mezi tvářemi hasících postižené, pozorovati pernou práci hasičů, mokrých, umazaných, čpících vlhkou čoudlinou, a je tu vůbec hojně o čem povídat. Zvědavci nahlížejí vyhořelými děrami oken, jakou spoustu to udělalo uvnitř, lezou do vyhořelých kůlen, omakávají zdi, jak jsou horké, a ovšem překážejí, jak lze jen s dob¬rou myslí překážet.
Jsou lidé, kteří se při každé podívané dovedou zařídit a najít si pohodlí; dovedou se usadit nahoře na kandelábru, na stromech i na střechách, aby viděli a požívali lépe než ostatní. Je příjemno z šikovného místa užívati podívané na podívanou i na diváky.
Mezi těmi pěti staveními vyhořela v Hamrech i hospoda, malá zahradní restaurace, která tu stála na výhodném místě. Byla jediná, kde se podařilo zastaviti oheň právě v místech, kde byl nový přístavek, kousek hospodské verandy s několika zahradními stoly. Tak stála tato kusá, ohořelá hospoda na místě velmi výhodném uprostřed požářiště a toutéž přízní osudu byly před škodou z ohně ochráněny i nějaké zásoby piva a sodovek. A tak co požářiště dýmá a praská, co syčí stříkačky, k nebesům stoupá pára a učoudlý smrad a dým, co stříkačky prskají a chrlí vodu do žířivých trosek, co figury upachtěných hasičů rýsují se na ohořelých zdech, je tady účinkem čipernosti lidské v provozu Hospoda na pěkné vyhlídce. Zvědavci objevují dobrou příležitost, kde si k podívané šikovně sednout. Cyklisté pečlivě opírají svá kola o za-hradní stoly a usedají žádajíce sodovku, maminky a chůvy rozkládají se k limonádě na lavicích, pohybujíce kočárky, zeširoka rozložil se tu k pivu tlustý letní hosti s rodinou a s libostí saje svou dýmčičku, dívaje se v dobrém rozpoložení na dílo požáru. „A na sutinách nový život vzkvétá,“ pěje nějaký klasik, tuším, že Goethe. Nikdo tu ovšem nemyslí na Goetha, ale čile tu vzkvetla jakási výletní restaurace, jakých se v životě tak hned mnoho nenatrefí.
K večeru se udělalo chladno, i přestěhovalo se živobytí do druhé hospody. Odtud zazníval jarý zpěv do noci, která se stala větrnou. Vítr se změnil ve vichřici, vyčerpaní hasiči hledali a dusili každý uhlík a jiskřičku, co by mohlo roznésti požár. Marně dožadovali se rukou ochotných pumpovati u stříkaček, které – tak jako hospoda – byly až do jitra v činnosti.