Odlišnost jako dar VII.

Gayové a společnost
Absence struktur pro vztahové vzorce a absence rolí ve vztazích může být možností pro utvoření svazku, kde není hierarchie, ale rovnocennost, a který odpovídá dvěma svobodným duším. V dospělých vztazích nemusí být přítomna podřízenost a je možné si zachovat svou individualitu, odlišnost a barevnost. Gayové, kteří jako celek vykazují menší náchylnost k násilí, ukazují, že pro naplnění svých potřeb není nutno někoho utlačovat, nad někým dominovat – můžeme být „stejní“.
Gayové, kteří nemusejí žít tolik pro budoucnost a své vlastní děti, mohou reprezentovat princip přítomnosti. I spiritualita potřebuje tento prvek – zakusit Boha lze v rozměru tady a teď. Gayové mohou vytvářet lepší podmínky nikoli pro své vlastní děti, ale pro všechny děti světa. Pokud sami nemají děti, nemusejí opustit své vnitřní dítě tak výrazně, jak to musí učinit rodič při výchově dítěte, a mohou být přirozenými mosty mezi světem dospělých a dětí. Řada gayů rozumí skvěle dětem a mohou pro ně hodně udělat. Je škoda, že toto téma je zcela v pozadí společnosti.
Jung viděl u gayů dar přátelství, vyzdvihoval jejich estetický smysl, náboženské cítění a smysl pro historii. Přišlo mu, že gayové mohou být nadaní učitelé či léčitelé v širokém slova smyslu i pro svou kapacitu k soucítění na základě vlastní obtížné cesty k naplnění a přijetí.
Gayové se mohou angažovat ve službě společnosti a vnést do ní péči a sdílení místo soutěžení. Mohou být mosty mezi různými světy i mezi ženstvím a mužstvím s potenciálem spojovat a léčit. Mohou ve společnosti kultivovat kulturu a spiritualitu. Představují alternativu k patriarchálnímu modelu nadvlády a dominance. Už Platón ve své filozofii lásky mluvil o možnosti změny erosu, který znamená touhu vlastnit druhého, na „nebeský eros“ znamenající touhu být jako druhý, protože to zvyšuje kapacitu milovat druhého jako sebe sama, ať už jde o ženu, nebo o muže.
Gayové nepodkopávají sociální pořádek, ale je jasné, že reprezentují spíše princip změn, který je pro společnost stejně důležitý jako princip kontinuity. Kdyby společnost usnadnila soužití stejnopohlavních párů, ušetřila by mimo jiné trápení spoustě heterosexuálních lidí, kteří jsou partnery a partnerkami gayů vstupujících do heterosexuálních manželství ze strachu a pro „výhodnější sociální status“. Takové vztahy trpí neshodami či prázdnotou. Partneři jsou často podváděni, cítí se méněcenně či nepřitažlivě a netuší, že problém se odvíjí od strachu jejich nevyoutovaných partnerů.
Gayové, kteří mají odvahu nežít v krypromanželstvích, nabourávají omílané odkazování na „tradici“ bez ohledu na její obsah. Tradice není sama o sobě ani dobrá, ani špatná. Je to rezervoár zkušeností, z nichž některé máme opakovat, jiné nemusíme opakovat a další opakovat nesmíme. Není nutné ani správné milovat věci jen proto, že jsou staré nebo „tradiční“; máme milovat věci, které jsou správné. Tradiční bylo desítky let třeba otroctví nebo podřadné postavení žen, ale se správností nebo morálností to nemělo společného nic. Pro nápravu byly nutné společenské změny i u zrušení otroctví, odstraňování rasové diskriminace a uplatňování práv žen. Byly to však změny nutné a prospěšné pro všechny. Dá se to formulovat i obráceně – správné je milovat.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com