Odlišnost jako dar VIII.

Celistvost místo komplementarity
Jedna z odlišností gayů se týká toho, jak v jejich vnitřním světě působí síly, které jsou připisovány ženství a mužství, nepřesně řečeno „ženské“ síly a „mužské“ síly. (Jde o zavádějící název, protože emoce, duševní síly a principy nemusejí mít genderový rozměr; s genderem je svazuje jen určitý „tradiční“ a zaběhlý způsob uvažování).
Oproti heterosexuálům, kteří mají v sobě většinou přístup spíš k jedné kategorii těchto sil a druhou hledají v „opačném“ pohlaví, gayové mají často oba aspekty v sobě rozvinuty. „Ženské“ aspekty psychiky gayů dráždí právě homofoby, protože to narušuje koncept tzv. komplementarity, že každý má mít jen právě polovinu těchto sil a druhou polovinu musí najít vně sebe.
Princip komplementarity je podle mě přeceňovaný mýtus a málokdy se mluví o škodách, které také může působit. Spíše platí, že pokud muž nijak nerozvine svou sílu, kterou lze nazvat třeba „vnitřní žena“ či anima, velmi těžko se spojí s reálnou ženou v dlouhodobém hlubokém vztahu. Sexu to samozřejmě nebrání, ale pro manželství to není dobrý a dostatečný základ. Podobně žena potřebuje rozvíjet svého „vnitřního muže“ a anima, aby mohla vytvořit uspokojivý vztah s mužem. Bez této kvality a schopnosti to pak vypadá tak, jak říká jeden známý bonmot – jak by si muž a žena mohli rozumět, když muž chce ženu a žena chce muže.
Komplementaritu navíc nelze zúžit na podobu pohlavních orgánů, ale je třeba ji vrátit na území duše jako takové. Z tohoto pohledu mohou být komplementární jakékoli dvě duše. Gayové otáčejí téma komplementarity k tématu celistvosti – nejsme jen polovinou bytosti, ale máme v sobě usilovat o integraci psychických sil a principů. Podle Andrewa Ramera, autora knih o spiritualitě, drží gayové rovnováhu „mužského a ženského principu“ ve svých tělech a mají v sobě něco, co ostatní celý život hledají, ale nikdo jim to neřekl. Gayové mohou společnosti ukazovat, že není nutná socializace dětí s takovou genderovou přísností („kluci nepláčou“, „neber si tuhle hračku, ta je pro holky“ atd.), která podporuje zmíněnou „komplementaritu“ čili psychickou polovičatost ztěžující navazování uspokojivých vztahů. Společnost si může od gayů vzít poznání, že dobrý vztah ani emoce nejsou odvislé od genderu.
Další zajímavou myšlenku odvozuje Ramer z genetiky. Říká, že tajemství mužů a žen není v opozici (žena má chromozomy x a x, ale muž nemá y a y, ale x a y!). Tajemství je ve spojení, ne v protikladu. Cestou ke spojení je sdílení ženství. Stejně tak zamilovaný pár není ve vztahu k sobě navzájem „opozitem“, ale zamilovaný muž i zamilovaná žena jsou ve své touze stejní a nabízejí sami sebe druhému stejně. Přílišné zdůrazňování rozdílů pak v patriarchální atmosféře vede muže k tomu, že ženu vidí tak jinou, že přestává být na stejné úrovni čili na úrovni subjektu, ale jako „jiná“ se stává pouhým objektem.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com