Prázdniny.

Proklatě se to blíží..., jejich konec je již tak blízko... Známe to každý, ten pocit, že snad ani nebyli a zase ta škola... Nuda, písemky, zkoušení, úkoly, prostě vopruz. Ty první dny ještě jdou, člověk se vidí s kamarády, převypráví si barvité prázdninové zážitky. Pochlubí se láskami, které často končí s koncem prázdnin...
Prošli jsme si tím všichni. Dovedu si představit, jak studentům je...
Četla jsem, že se uvažuje, díky energetické krizi, o distanční výuce... Nemyslím si, že je to dobrý nápad... Stačil covid na dětech, studentech byla znát ta sociální izolace... Je naprosto přirozené být v kolektivu a ne dřepět doma, doma, kde má člověk relaxovat, kde je bezpečné prostředí a místo toho čučet do počítače...
To raději ten vopruz ve škole... Když ten fakt, chození do školy, student přijme + má štěstí na vyučující (a nádherná nadstavba, když má ve škole lásku), tak se to dá přežít... Kdyby tak studenti věděli, co je čeká v pracovním procesu, v pracovních kolektivech..., byli by za tu školu rádi..., ale na to se přichází až později...
Životní zkušenosti jsou nepřenosné... Myslela jsem si, že jsou, ale není tomu tak... Až pak si člověk vzpomene a vybaví se mu rady starších...
Studenti, nevěšte hlavu!!! Ať se vám daří!!! Netrapte se neúspěchy (jsou to blbý známky.., nic víc, nic míň), těšte se z toho, co se naučíte, co pochopíte, co cítíte, že dává smysl...
Určitě se něco takového, během těch měsíců ve škole, vyskytne...