Produktivismus: horší než workholismus? I.

Žádné AŽ není. Je pouze TEĎ. Tato chvíle, ve které se mohu rozhodnout, čemu budu své TEĎ věnovat.

Je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu „cítím se produktivní“ než skutečně být produktivní. Tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem.
Stává se vám to taky? Ráno vstanete a ještě než se pustíte do práce, rychle zkontrolujete příspěvky na blozích o produktivitě. Než začnete s denními úkoly, nejprve přeci musíte roztřídit své next actions do patřičných kategorií v nejnovější GTD aplikaci. A nebo že byste vyzkoušeli Clear pro iPhone, nejnovější hit minimalismu (který v době psaní tohoto článku už ale samozřejmě zase hitem není)?
Že byste dnešek věnovali přemýšlení, jak změnit celý svůj systém? Z Things na Omnifocus? Z GTD na ZTD? Ze ZTD na JZD? A najednou je večer, pátek nebo konec roku? Pokud tyto situace znáte osobně nebo ze svého okolí, obávám se, že je možné, že rozpoznáváte příznaky nového typu závislosti – produktivismu.

Nová forma závislosti
Produktivismus je závislost na novém průmyslu produktivity. Jedná se o závislost na blozích, knihách, pomůckách a nástrojích, které vám mají pomoci být úspěšní. Ano, včetně závislosti na čtení článků, z nichž jeden máte právě před sebou.
Produktivismus – na rozdíl od reálné produktivity – se vyznačuje tím, že tento průmysl samotný (resp. “pocit, že jsme jen krůček od ovládnutí produktivity”) se pro nás stává důležitější než to, k čemu má směřovat. Trávíme více času sledováním blogů, experimentováním a promýšlením nejnovějších nápadů, než děláním toho, co je skutečně užitečné a důležité.
Průmysl osobní produktivity samozřejmě není osamocený. Jsme svědky mnoha obdobných a úspěšných Průmyslů. Průmysl show/sportbusinessu, průmysl počítačových her, průmysl televize a filmu…
Velmi podobný je například průmysl s hubnutím. Je paradoxní, že nikdo nezná více diet a více způsobů, jak zdravě jíst a požívat ty nejlepší potraviny, než lidé s nadváhou. Lidé závislí na průmyslu hubnutí místo toho, aby doopravdy změnili svůj životní styl – začali méně a lépe jíst a více se hýbat (ano, přesně tak je to složité) – tráví dlouhé hodiny čtením nejnovějších diet, tipů, zkušeností a postupů…
Výsledek pak nazývají jojo efektem. Ten ovšem znají i mnozí příznivci průmyslu produktivity, nemyslíte?

Jak vzniká „Průmysl produktivity“
Problém samozřejmě není s Průmyslem jako takovým. Průmysl odráží skutečné potřeby velké skupiny lidí. A ti jsou dnes opravdu ve velké míře obézní, nemocní, nezorganizovaní, vystresováni z přemíry úkolů, prázdní a znudění absencí důležitých vztahů a smyslu v životě… Průmysl na tyto potřeby reaguje. Objeví se několik odborníků, kteří radí. Aplikují své zkušenosti. Vydávají knihy. Stávají se slavnými. Vznikají produkty, služby, nabídky…
Typický Průmysl, o kterém hovoříme, vzniká v americkém spotřebitelském prostředí, které věci rádo žene extrému a vypjatosti ve všech myslitelných dimenzích. Když minimalismus, tak vyhodit vše a natisknout placky I’m minimalist. Když nejíst maso, tak uspořádat konference, pomalovat trička a zapálit jatka. Když Mít vše hotovo, tak vést nekonečné diskuze, co David Allen vlastně myslel, co je pravověrné a co je hereze.
Amerika je země bohatých guruů, kterým by (doufejme) u nás málokdo uvěřil, a Tony Robinsů, kteří by si u nás se stejným typem motivačních seminářů jen obtížně vydělali na své vrtulníky. Češi jsou skeptičtí, realističtí, pragmatičtí, s nadhledem – a očekávají přesně takový přístup od poradců, trenérů, autorů knih.
Nejen americký zákazník samozřejmě dychtí po jednoduchých, instantních návodech na štěstí. Ale Amerika je zemí volného trhu, svobody slova, obrovské konkurence a velkého množství relativně bohatých spotřebitelů, otevřených v daleko větší míře i tomu, nad čím by průměrný zákazník jinde zakroutil pochybovačně hlavou. A velké množství bohatých a otevřených zákazníků se silnými potřebami (zdravě žít, zhubnout, být produktivní…), to je jeden ze zásadních faktorů, který stojí u zrodu našeho Průmyslu.
Pro dobré fungování Průmyslu je však nejlepší zákazník ten, kdo má neustálou potřebu. Ideální zákazník není člověk, který si koupí jednu knihu o zdravém životním stylu (nebo jednu knihu o time managementu) a pak podle ní úspěšně žije. Ideální zákazník se vrací, selhává a obviňuje z tohoto selhání sama sebe (nikoli průmysl, který mu nasliboval nemožné nereálně rychle a neuvěřitelně jednoduše). Kupuje nové schéma, nový produkt, nový workshop, novou metodu. Průmysl jede.

Produktivita není a je složitá
Pokud si uvědomujeme tyto negativní aspekty Průmyslu, můžeme samozřejmě využívat i jeho pozitivní stránky – protože jeho součástí jsou samozřejmě vždy také moudré rady, promyšlené přístupy a dobré metody. Existují kvalitní filmy, dobrá fotbalová utkání, efektivní diety a dobré knihy o time managementu.
Problém ale nastává, když začínáme zaměňovat mapu za teritorium. Díky dobrodružství nad počítačovou hrou nám reálně utíká dobrodružství života. Díky nechutné dietě nevydržíme a dáme si konečně něco dobrého. A v neposlední řadě – díky obsesi nad čtením nových článků o produktivitě se dokážeme báječně zasnít, jaké to bude
• až nastavíme ten pravý systém
• až konečně přečteme novou knihu od toho a toho gurua
• až si konečně koupíme apple a omnifocus
A zatím nám uniká to nejpodstatnější: za okny běží život, který nenaplňujeme tím, co je opravdu důležité. Pokud se nám cokoli z výše uvedeného stává, znamená to, že Průmysl nevyužíváme racionálně. Znamená to, že mu podléháme.
Co si budeme povídat – pokud nestíháte a neuděláte vše, co byste si představovali, možná za to může fakt, že žijeme v době informační přehlcenosti. Možná za to může nedostatečná schopnost sebekontroly, naše zvyky, naše lenost nebo to, že neumíme prioritizovat. Možná neumíme upřednostnit dlouhodobě hodnotné před krátkodobě zajímavým. Možná za to může naše aktuální uvědomění (nebo spíše neuvědomění) toho, co je v životě důležité a co bychom v něm chtěli zažívat…
Ale fakt, jestli si sepíšeme úkoly do omnifocusu či na papír, jestli je prioritizujeme dle Coveyho nebo Linnenbergera, jestli a jak vybereme kategorie metodou Mít vše hotovo (Getting Things Done, zkráceně GDT), jestli používáme due dates (termíny) nebo se jim vyhýbáme jako čert kříži… je z hlediska naší skutečné efektivity zhruba stejně nepodstatný, jako je nepodstatné, zda nám cestou z Prahy do Brna hrála na cestu folková nebo rocková písnička.
Jistě, někdo má rád folk – ať poslouchá folk. A rockerovi dejme rock. To je ale tak vše, co můžeme o jednotlivých metodách a přístupech systémů produktivity říct. Nekonečné hádky o to, co je lepší a proč je lepší… jsou asi stejně zbytečné jako jsou hádky, zda je lepší Audi, nebo BMW; šunka, nebo uherák.

pokračování příště

Dalibor Špok
Psycholog
www.daliborspok.cz