Řepkový tunel je nepoměrně větší nežli takzvaný tunel solární

Sečteno a podtrženo, politická ekonomie pěstování řepky v Čes¬ké republice je tedy taková:
Stát každoročně vkládá:
• zhruba čtyři a půl procenta své rozlohy (nezapomeňme, že republika například dotuje obhospodařování každého jedno¬ho hektaru, a má tedy nástroje, jak pěstební plány ovlivnit),
• přes 1,5 miliardy nevybraných spotřebních daní na prodeji paliv
• vyšší desítky milionů v nevybraných daních od Babišova Preolu.
Andrej Babiš za to každoročně získává:
• šestimiliardový byznys pro Preol se zhruba šestisetmiliono¬vým ziskem,
• podobně lukrativní byznys pro svou Primagru, v níž se zpra¬cování řepky podílí na zisku rovněž nejméně vyššími desít¬kami milionů,
• mnohamiliardové tržby z prodeje hnojiv, osiv a pesticidů,
• související příjmy s čištěním, sušením a skladováním řepko¬vého semene s odhadovaným ziskem nejméně 1,5 miliardy.
Ačkoli Andrej Babiš není jediným aktérem, který na řepkovém byznysu v České republice vydělává, má z něj jednoznačně nej¬větší prospěch. A právě z toho důvodu je jeho ústředním organi¬zátorem, včetně například masivního lobbingu v EU, aby podpo¬ra biopaliv zůstala zachována právě ve stávající podobě.
Lze dokonce říci, že Babišův vstup do politiky a získání kontroly nad ministerstvem financí, ministerstvem dopravy a ministerstvem životního prostředí mu umožnily prosadit pokračování tohoto při bližším pohledu zjevného ekonomického i ekologického nesmys¬lu. Díky své účasti ve vládě – a samozřejmě také díky vlastnictví mediální skupiny Mafra – navíc může pravou podstatu řepkového tunelu maskovat.
Je to do očí bijící, zvláště v kontrastu s humbukem, který se tu rozpoutal kolem takzvaného solárního tunelu. Ačkoli i v pří¬padě solární energetiky se stát dopustil chyb v nastavení podpo¬ry, takže se na ní obohatili různí šíbři a šmejdi, faktem zůstává, že solární elektrárny okupují nesouměřitelně menší plochu, ne¬vyžadují prolévání abnormálním množstvím chemických látek, dodávají skutečně čistou elektrickou energii a představují krok směrem, jímž se ve světě vydává energetika budoucnosti, reálně řešící změny klimatu.
Přesto se dodnes mluví o „solárních baronech“ a ukazuje se prs¬tem na propagátory přechodu k ekologicky udržitelné energetice, jako by nesli nějaký díl viny, přičemž skutečná odpovědnost padá výhradně na politiky, kteří špatně nastavili podmínky, a případně na podnikatele, kteří se úplatky dostali k výhodám. V případě řep¬kového tunelu ale máme co do činění s projektem, jehož reálné přínosy jsou nicotné a náklady přitom mnohamiliardové.
Stát tratí obrovské prostředky; započítají-li se daňové úle¬vy i za minulé období a daňové úlevy Preolu, mluvíme celkem o více než patnácti miliardách. A přesto se Andreji Babišovi pro¬zatím nepřezdívá „žlutý baron“, i když by mu takový titul plným právem příslušel.