Simone Beauvoirová Druhé pohlaví I.

Klima, v němž se probouzí ženská sexualita, je tedy docela jiné než klima, které kolem sebe nachází dospívající mladík. A k tomu ve chvíli, kdy žena poprvé přichází do styku s mužem, je její erotický postoj velmi složitý. Není pravda, jak se to někdy tvrdí, že panna nezná touhu a že teprve muž v ní probouzí smyslnost; i tato povídačka jen znovu ukazuje mužskou touhu ovládat; muž chce, aby v jeho družce nebylo nic svébytného, samostatného, ba ani žádost po něm; vskutku však i u muže teprve styk se ženou probouzí žádost, a naopak zase většina dívek horečně volá po něžnostech dříve, než se jich mužská ruka vůbec dotkla.
„Moje boky, které ještě nedávno vypadaly chlapecky, se zaoblily a celou bytostí jsem pociťovala nesmírné napětí, očekávání, volání, které se ze mne dralo a jehož smysl byl až příliš jasný: v noci jsem nemohla spát, obracela jsem se na lůžku, zmítala jsem se v horečkách a bolestech.“ píše Duncanová v knize Můj život.
Mladá žena, která učinila Stekelovi (Frigidní žena) dlouhé vyznání o svém životě, vypravuje:
Začala jsem vášnivě flirtovat, potřebovala jsem „dráždění nervů“. Byla jsem vášnivou tanečnicí a při tanci jsem projevovala jakýsi exhibicionismus, smyslnost vítězila nad studem. Po celý první rok jsem vášnivě tančila. Ráda jsem spala a spala jsem mnoho a onanovala jsem každý den, často celou hodinu. Onanovala jsem, až jsem byla zalita potem a únavou a už neschopná pokračovat, pak teprve jsem usínala… Hořela jsem a byla bych přijala každého, kdo by mě byl chtěl utišit. Nehledala jsem jednoho určitého muže, nýbrž muže vůbec.
Spíše bychom mohli říci, že panenské vzrušení se neprojevuje přesně určenou potřebou; panna neví jasně, co chce. Přežívá v ní ještě agresivní erotismus dětství. Jejím prvním popudem bylo uchopit, a má tedy ještě touhu vzít si a mít. Kořist, kterou si žádá, má být nadána vlastnostmi, jež se jí čichem, chutí a hmatem objevily jako hodnoty; protože sexualita není izolovaná oblast, přetrvávají v ní sny a radosti smyslovosti; děti i dospívající obojího pohlaví mají rádi hladké, sametové, hedvábné, hebké a pružné: to, co se nemění a nerozpadne při dotyku, a přece se poddává tlaku, uklouzává pohledu nebo mezi prsty; i žena je neméně než muž okouzlena vláčnou jemností písečných přesypů, tak často přirovnávaných k ňadrům, šustěním hedvábí, hebkou poddajností prachového polštáře, sametem květiny nebo ovoce; a dívka obzvlášť miluje pastelové barvy, tylovou a mušelínovou průsvitnost. Nemá vůbec zálibu v hrubých látkách, štěrk a skaliska se jí nelíbí a nemá ráda ani ostré chuti nebo nakyslé pachy; také ona jako její bratři nejdříve hladila a milovala mateřské tělo; ve svém narcismu a ve svých nejasných nebo i určitých homosexuálních zkušenostech se pokládala za subjekt a snažila se zmocnit ženského těla. Když pak se setká s mužem, má v dlaních i na rtech touhu aktivně laskat kořist. Jenže muž se svými tvrdými svaly, s drsnou a často chlupatou kůží, s drsným pachem a ostře řezanými rysy se jí nezdá žádoucí a vzbuzuje v ní dokonce odpor. To vyslovuje Vivienová ve verších:
Jsem žena a mít krásu právo nemám,
odsoudili mě mít mužskou ošklivost,
zakázali mi vlásky a oči tvoje
a ty máš vlasy tak dlouhé a plné vůní!

Jestliže tato uchopovací a přisvojovací tendence převládne, bude žena tíhnout k homosexualitě jako Vivienová. Nebo se přimkne k mužům, s nimiž může zacházet jako se ženami: hrdinka Rachildova románu Pan Venuše si platí milence, s rozkoší ho vášnivě laská, ale nedá se deflorovat. Jsou ženy, které rády laskají třináctileté a čtrnáctileté chlapce nebo i děti a odpírají se hotovému muži. Ale, jak víme, vyvíjí se u většiny žen už od dětství také pasivní sexualita: žena se ráda dává objímat a hladit, a zejména po pubertě touží stát se tělem v mužském náručí; mužovi normálně přísluší role subjektu a ona to ví. Slova „muž nemusí a nepotřebuje být krásný“ slyšela tak často, nemá tedy u muže hledat nehybné vlastnosti objektu, nýbrž mužnou schopnost a sílu. A tak je sama v sobě rozpolcena: volá po silném objetí, které ji promění ve chvějící se věc, zároveň však hrubost a síla jsou částečně v protikladu k požadavkům druhé. Pokud je jí to možné, volí kompromis; dává se statnému muži, ale dost mladému a svůdnému, aby byl žádoucím objektem; u krásného dospívajícího jinocha může najít všechny půvaby, které si žádá. V Písni písní je soulad mezi potěšením manželky a potěšením manžela; i ona v něm chápe to, co on hledá v ní: pozemskou zvířenu a květenu, drahé kamení, potůčky a hvězdy. Ale nemá možnosti, aby si tyto poklady vzala; její anatomie ji odsuzuje k tomu, aby zůstala neobratná a neschopná jako eunuch: touha mít a vlastnit přichází nazmar, poněvadž chybí orgán, který by ji mohl ztělesnit. A muž pasivní úlohu odmítá. Okolnosti ostatně často vedou dívku k tomu, aby se oddala muži, jehož něžnosti ji dojímají, ale který v ní nevyvolává rozkoš ani touhu, aby se na něho dívala a byla k němu na oplátku něžná. Nelze nikdy dost zdůraznit, že v odporu, který se mísí do jejích tužeb, není pouze strach z mužské útočnosti, ale také hluboký pocit, že je o něco připravena: rozkoš má být dobyta proti spontánnímu vzepětí smyslovosti, kdežto u muže radost z dotyku a pohledu splývá s vlastní sexuální rozkoší.
I prvky samotného pasivního erotismu jsou dvojaké. Nic není tak citlivě smyslové jako dotyk. Někteří muži vezmou do rukou jakoukoli hmotu a nepocítí sebemenší odpor, ale nesnesou, aby se jich dotkla určitá tráva nebo zvíře; také ženské tělo se při dotyku hedvábí nebo sametu příjemně zachvěje, jindy se naježí; vzpomínám si na přítelkyni z dětství, která při pouhém spatření broskve dostávala husí kůži; je velmi snadné sklouznout od nepříjemného lechtání k milému škádlení, od podráždění k rozkoši; náruč, která svírá tělo uvězňuje a může je rdousit. U panny se tato dvojakost v důsledku paradoxní situace stává trvalou: orgán, v němž se dokoná její proměna, je zapečetěn. Neurčité a žhavé volání těla je rozprostřeno po celém těle kromě právě toho místa, kde má dojít k souloži. Žádný orgán panně neumožňuje, aby ukojila svůj aktivní erotismus; a přitom nemá zkušenost s prožitím toho erotismu, který ji zasvěcuje pasivitě.
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………