Simone Beauvoirová Druhé pohlaví II.

„Každá dívka má všemožné směšné obavy, které se sotva odváží doznat,“ říká Stekel (Frigidní žena). „Nevěřili byste, kolik dívek trpí utkvělou představou, že jsou fyzicky nenormální, a tajně se trápí, poněvadž nemohou mít jistotu, že jejich organismus je normální. Jedna dívka si například vzala do hlavy, že její „spodní otvor“ není na svém místě. Domnívala se totiž, že k pohlavnímu styku dochází pupkem. Byla velmi nešťastná, že její pupek je uzavřený a že do něho nemůže vložit prst. Jiná se považovala za hermafrodita a zase jiná se domnívala, že je zmrzačena a že nikdy nebude schopna mít pohlavní styk.“
Ale i když se dívka netrápí takovými utkvělými představami, přece jen se hrozí myšlenky, že se náhle vynoří na světlo některé oblasti jejího těla, které dosud neexistovaly ani pro ni ani pro nikoho jiného, které vlastně vůbec nebyly. Jak zapůsobí tato neznámá podoba, kterou mladá dívka musí přijmout jako svou? Vyvolá odpor? Lhostejnost? Výsměch? Dívka může pouze čekat na mužský úsudek: kostky jsou vrženy. Proto také postoj a chování muže bude mít tak hlubokou odezvu. Jeho žár a jeho něžnost mohou dát ženě důvěru v sebe sama, důvěru, která odolá všem opačným tvrzením: až do osmdesáti let bude se cítit tou květinou, tím ptáčkem z dalekých ostrovů, kterého jednoho dne probudila mužská touha. A naopak, je-li milenec nebo manžel neobratný, vyvolá v ní komplex méněcennosti, z něhož potom snadno vzniknou trvalé neurózy; a v ní zůstane mstivá hořkost, která se projeví zatvrzelou chladností. Stekel v této věci podává zajímavé příklady:
Šestatřicetiletá žena trpí už 14 let tak nesnesitelnými bolestmi v kříži, že musí vždy po několik neděl zůstat ležet… Tuto prudkou bolest pocítila poprvé ve svatební noci. Při defloraci, která byla velmi bolestivá, její manžel vykřikl: „Tys mě zradila, ty už nejsi panna…“ Bolest, kterou trpí, je pouze ustálením této trapné scény. Její nemoc je trest na manžela, který potom musel zaplatit velké sumy za dlouhé léčení… Tato žena ve svatební noci nepocítila vzrušení a zůstala taková po celou dobu manželství… Svatební noc pro ni znamenala strašlivé trauma, které určilo celý její příští život.
Jiná mladá žena se přišla se mnou poradit o různých svých nervových poruchách, a zejména o své naprosté frigiditě… Ve svatební noci ji manžel odhalil a zvolal: „Ty máš ale krátké a tlusté nohy!“ Potom se pokusil o soulož, která ji vůbec nevzrušila a způsobila ji pouze bolesti. Sama dobře věděla, že právě ta urážka ve svatební noci byla příčinou její frigidity.
Jiná frigidní žena vypravuje, jak ji manžel ve svatební noci hluboce urazil: když se svlékla, řekl prý: „Bože, ty jsi ale hubená!“ Potom se rozhodl k něžnostem. Pro ni to byl nezapomenutelný a hrozný okamžik. Taková surovost!
Paní Z. w. je rovněž úplně frigidní. K velké traumatizaci došlo rovněž o svatební noci, když ji manžel po první souloži řekl: „Jsi příliš široká, oklamalas mě.“

Jedním nebezpečím je pohled, druhou hrozbou jsou ruce. Žena obyčejně nemá přístup do světa násilí; nikdy nepoznala zkoušky, jakými mladík prochází ve rvačkách v době dětství i dospívání, nepoznala boj těla proti tělu; a teď je uchopena a unášena právě v zápase, tělo na tělo, při němž muž je silnější; nemůže už snít, ucouvnout, manévrovat; je vydána muži a on s ní nakládá podle svého. Děsí ji tato objetí podobná zápasu – vždyť nikdy nebojovala. Poddávala se pohlazení snoubence, kamaráda, kolegy, civilizovaného a zdvořilého muže; ale ten teď dostal cizí, sobeckou a zarputilou tvář; a proti tomuto cizinci není odvolání. Není to nikterak vzácný zjev, že první zkušenost mladé dívky je opravdové znásilnění a že muž se ukáže hanebně brutálním; na venkově, kde jsou drsné mravy, se často stává, že vesnická dívka, zpola souhlasíc, zpola se vzpírajíc, přijde o panenství někde v příkopě v hanbě a strachu. V jakémkoli prostředí a ve všech třídách je to věc zcela běžná, že panna je drsně přemožena sobeckým milencem, jemuž jde o nejrychlejší uspokojení žádosti a vlastní rozkoš, nebo manželem, který se cítí silný svým manželským právem, který každý manželčin odpor posuzuje jako urážku a třeba i upadne v zuřivost, když hned neuspěje.
Ostatně i když je muž laskavý a zdvořilý, je první proniknutí vždycky násilné. Dívka touží po něžných polibcích na rty a na ňadra a třeba je i žádostivá té nějak už známé či tušené rozkoše mezi stehny, a tu ji mužské pohlaví rozerve a vnikne do oblastí, do nichž nebylo zváno. Často už byl popsán trapný a zděšený úžas panny v náručí milence nebo manžela; domnívá se, že konečně dojde ke splnění svých rozkošných snů, a pojednou pocítí v hloubi svého pohlaví neočekávanou bolest; sny se rozplynou, vzrušení vyprchá a láska dostává podobu chirurgického zákroku.