Spojení duší II.

Pomoc duši
Jaká je vaše první asociace k manželství pro všechny? V jakém příběhu téma vidíte? Jde o pomoc někomu vyvolávající radost, že by tisíce lidí mohly mít lepší a plnohodnotnější život? Dobrý pocit z podpory lásky? Nebo se objeví příběh o homosexuálech, kteří stále něco chtějí a jsou „hrozbou“ pro společnost? A následně pocit strachu, vzteku, případně znechucení?
Hodně z „našich názorů“ tvoří přejaté myšlenky a přesvědčení, které jsme přijali, potkali a které s námi rezonovaly. Jako můžeme konzumovat zdravá či nezdravá jídla, ochutnáváme zdravé či toxické myšlenky, které uspokojují naše potřeby nebo vyvolávají určité emoce, představy a příběhy. Jakým našim emocím odpovídají naše názory? Mohou ukazovat na zraněná místa našich srdcí? Pod tímhle úhlem pohledu můžeme uvažovat i o tomto tématu.
Pro mě je základní křižovatkou, zda můžeme a chceme podpořit zlepšení života pro řadu lidí, které nikomu jinému nepřináší nic negativního. Možná bychom to mohli vidět jako dobrý skutek vůči sobě samým – jak se cítíme, když se druhým a jejich pomoci otevíráme, když jim přejeme štěstí, a jak, když jsme v pozici zavřeného (zakonzervovaného) srdce a boje proti tomu, aby někdo mohl žít podle své představy, která nikomu neubližuje?
Co tím děláme sobě? Co mění (ne)přejícnost v mysli těch, kteří takové postoje zastávají? Myšlenky, kterým se otevíráme, spolurozhodují o tom, jestli nám v sobě samých bude o něco příjemněji či nepříjemněji. Myslím, že prospěch z podpory lásky druhých lidí mají všichni, kdo se k této podpoře přidávají – pomáhají tak i své duši.
Není těžké vidět, že manželství pro všechny by pomohlo stejnopohlavním párům. Takováto právní norma má velký vliv na emoční rozpoložení gayů a leseb a na jejich život. Už to samo o sobě je dostatečně dobrým cílem. Jsou výzkumy, které už jasně ukazují, že uzákonění této normy v dané zemi snižuje počet sebevražd gayů a leseb. Nemusí se cítit jako občané druhé kategorie, jejich život se zjednoduší a mohou svou energii soustředit na jiné cíle, třeba i prospěšné pro společnost.
Manželství si zasluhuje péči a pozornost celé společnosti. Manželství dnes negativně ovlivňuje řada věcí, včetně těch z vnějšího světa – finanční vlivy, otázka bydlení, sociální aspekty společnosti a podobně. Heterosexuální manželství však ohrožuje to, co působí na heterosexuály a může vést k rozvodu, nikoli to, zda jejich homosexuální spoluobčané žijí v manželství, či nikoli.
Ti, kdo jsou ukotveni ve svých identitách a rolích a mají hezké heterosexuální vztahy, nemohou být nijak dotčeni tím, že někdo chce jít také cestou pevného vztahu jako oni, že se chce stát takovým mentálním sourozencem. Podle mě by tím všichni manželé mohli být jen potěšeni, protože to potvrzuje, že manželství je stále velkou hodnotou a že se někdo v dnešní době vůbec ještě snaží o smysluplný závazek.
Stejnopohlavní manželství by naopak mohlo chránit heterosexuální manželství, aby do něj vstupovali skutečně heterosexuálové. Znám několik příkladů kryptomanželství, kde homosexuální člověk vstoupil do manželství (což paradoxně může), aby tím naplnil společenskou normu a skryl se před potížemi menšinové cesty v naději, že to „zvládne“. I když tam nebyl primárně zlý úmysl, způsobil tím pak velké trápení sobě, partnerovi/partnerce a dětem, které někdy ve vztahu byly. Heterosexuální partneři se cítili zrazeni a znehodnoceni tím, že se roky trápili, proč dostávají od druhého tak málo lásky.
Trvání na tom, že něco má nějak být (aniž by se zkoumalo, co je to za představu, „normu“ a tlak, odkud pochází a komu skutečně slouží), mívá tragický důsledek. Platí to pro všechny introjekty – představy, co by se mělo a nemělo –, ale čím je představa zásadnější, tím má větší následky. Výchozím bodem pro dobrý a také morální život je vycházet z toho, jak věci jsou a jak se k nim postavíme: jak k danostem života dodat lásku, která činí vše dobrým. Jen tak můžeme hledat „dobrý tvar“ svého života.
Přijetím manželství pro všechny by vzniklo i další dobro pro děti, které žijí v „duhových“ rodinách. U nás jde o několik tisíc dětí, v USA je to třeba přes 100 000 dětí. Bez manželství stejnopohlavních rodičů jsou děti vystaveny různým právním, a tím pádem i emočním potížím a nejistotám. Odpůrci stejnopohlavních vztahů se sice často zaklínají právy dětí, ale o tyto skutečné děti v duhových rodinách jim nejde. Málokdy jsem také slyšel, že by dělali něco pro celkové zlepšení stavu manželství, které jako institut prochází ve společnosti krizí.

pokračování příště

Aleš Borecký
Psycholog
www.naslouchame.com