Výpověď muže z ochranek prezidentů

Výpověď muže z ochranek prezidentů!!! . Čerstvý mladý poručík J. Bobek začínal u vojsk Ministerstva vnitra jako chemický a pyrotechnický instruktor, přešel do ústředního štábu civilní ochrany republiky a koncem šedesátých let byl již jako velmi uznávaný specialista na hledání a likvidaci výbušnin, chemických hrozeb i špionážních odposlechů převelen k V. správě STB pro ochranu prezidenta a ústavních činitelů. Na pražském hradě střežil tři prezidenty a státní činitele dvacet let. Koncem roku 1992 na závěr kariéry ještě jako přídavek zakládal moderní bezpečnostní službu naší Státní banky a svýma očima viděl miliardové zásoby zlatých prutů i cihel pokladu republiky. Jeho život je kronikou nevšedních událostí, byl prakticky u všeho dění, kde se rozhodovalo o dalším vývoji země v dobách dobrých i zlých, zabezpečoval ochranu u všech státních návštěv hlav států na pražském hradě, doprovázel naše činitele na obdobných návštěvách po celém světě. Doprovázel a střežil letecké rozvážení potravinové a technické pomoci do rozvojových zemí. Velmi zblízka mohl poznat dění kolem prezidentů Svobody, Husáka a Havla, jeho štáb pravidelně prohlížel pracoviště i domovy státních činitelů proti odposlechům a jiným možným nástrahám. Musel řešit mnoho dramatických i nebezpečných situací při odstraňování bomb a jiných nástražných zařízení v životě kolem nás. Jeho vzpomínky jsou místy černou kronikou a mimořádnými událostmi, přikryté státním tajemstvím. Výpověď muže z ochranek prezidentů !!! . . . Tak ten den, co Havla volili úplně všichni a hlavně komunisti v Parlamentu, aby neztratili přístup k miskám, my s Jirkou a potřebnou technikou se dostavili do bytu budoucího prezidenta republiky, tedy pana Václava Havla a jeho bratra Ivana,“ začíná vyprávění Jaroslav Bobek. V bytě Havlových toho viděl docela hodně. Služka u Havlových - „Valil jsem oči, představ si, že to byla služka, která začínala už u otce pana Havla. Pořád jsem říkal pana Havla, protože ještě nebyl zvolený, a ta jim tam nepřetržitě posluhovala. Teď už se tomu snad ani služka neříkalo, tak teda vedoucí domácnosti. Všechny práce, první poslední, od mytí nádobí přes vaření kávy, obědů, praní prádla, drhnutí podlahy a vůbec všeho. Aby si ručičky panstvo neumazalo. Sympatická bábinka a dělala dobrý kafe. Mně to zarazilo, protože jsem si, já blb, myslel, že už dvacet let žádný služky nejsou, ale ony byly. Aspoň u Havlů, jenom to nikde neinzerovali,“ řekl dál Bobek. Při obranně-technické prohlídce proti štěnicím a různým nástrahám prolezl v podstatě všechno podle starého pyrotechnického přísloví : Oko není dámské přirození, oko vidí‘. Včetně botníků, v něm jenom kožený, drahý cizí značky bot. Co tam to oko vidělo, nebyl jediný oblek nebo košile nebo oděvní součástka, na které by byla značka OP Prostějov, nebo Kras Brno, nebo jiný český podniky, zato tam bylo všechno z Vídně, Paříže, italský prádlo.“ Prohlídku dělali přibližně týden a nic nenašli. Pak udělali další prohlídku, to již v době, kdy Havel prezidentoval. Prý se k nim choval rezervovaně a bral je jako nutné zlo v baráku. Na jeho manželku Olgu vzpomíná: „Kvůli své nemoci byla bohužel hrozně náladová. Jeden nebo několik dnů to byla velice příjemná ženská, se kterou se dalo mluvit, a se kterou jsme i na chvíli sedli ke kávě a která říkala, ježíšmarjá, já si vůbec nedokážu představit, že by Vašek toho prezidenta doopravdy dělal, dala nám jednoznačně najevo, že podle jejího názoru ten její na to nemá. A pak byl zase jiný den v tom týdnu, kdy s ní nebyla žádná řeč, to jsem poprvé v životě viděl, jak působí těžká migréna na člověka, jak ho to úplně změní a každá volovina vytočí." Srovnání prezidentů. Ve Správě ochrany Hradu zažil, jak je výše zmíněno, tři prezidenty. Generála Svobodu, Gustáva Husáka a Václava Havla. „Nebylo to mnoho, ale přece jenom jsou to tři osoby, který chtě nechtě člověk srovnává. Svoboda byl v té době už hodně starej pán, možná že už měl i takový nějaký stařecký neduhy, pokud jde o paměť, taky už neběhal do schodů, ale pořád se ještě držel, prostě to byl pan prezident, myslím v tom dobrým slova smyslu. Člověk, který se nestyděl, nebál, podal taky ruku, se mnou vždycky promluvil něco jako jak se máte, co manželka a děti, tak jak se slušný lidi chovají, když se vzájemně potkají,“ zmiňuje na jiném místě knihy Ve službách ministerstva vnitra. Podle něj byl Svoboda prezident, kterého tato země od dob Masaryka neměla a celá ochranka by za něj dala ruku do ohně." To u Gusty Husáka to byl pravý opak. Ten, když šel bludištěm Hradu, tak neviděl nikoho mimo Grygara, známého šéfa své osobní ochrany a osobního slouhu. Dřív to býval velký borec a bojovník, však taky v těch hrozných procesech byl jediný, kterého nezlomili, a taky ty procesy přežil. Ještě po osmašedesátým válčil se svýma jestřábama, aby vyúčtování za srpen nebylo pro náš národ moc bolestivý. Jakmile ale dostal zprávu, že jeho druhá žena spadla nad Bratislavou s vrtulníkem, tak jeho zájem o všecko skončil a pak už to byl jenom stín,“ pokračuje. Havla naopak viděl ve vytahaných teplákách prohánět se na koloběžce po reprezentačních místnostech Hradu a byl zhnusen. V kapitole Samet jako šmirglpapír u páté správy pak prohlídku bytu Havlových uzavírá slovy :„Tak jsem se zakecal o tom bytě, ale stejně nevím, kam na to oblečení a ostatní drahý věci chodil. Dyť to neměl nikdo z normálních lidí u nás. A k tomu ještě krásný mercedes. A to byl takový nepřítel režimu, který "nesměl" za hranice. Musel ho někdo sponzorovat, dnes už víme kdo, že jo.“ A já dodám, že ti tzv."disidenti" byli pořádná prasata, byli sponzorovaní západem, bonama, nakupovali jenom v Tuzexu a o milodary se hádali jak supi. Část valut totiž byla určena pro ty rodiny, jejichž muži byli v base, jenže teď už nevím přesně, kdo dělal bankéře, mám dojem že stará Bendová, nebo Kroupová, to už je teď jedno, ale některé rodiny nedostaly ani vindru, protože všechno rozebrala kasta kolem Havla, a pak leželi v Havlově bytě ožralí, poblití, Havel přes Vondru a podobně, a po hadráku ze sebe dělali hrdiny. Žádní hrdinové to nebyli, jenom ožralá hovada !!!