Jób. Druhá odpověď Jóbova Bildadovi.

Druhá odpověď Jóbova Bildadovi
Jób na to odpověděl:
„Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?
Nejméně desetkrát už jste mi utrhli ze cti.
Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?
I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.
Chcete se opravdu nade mne vynášet
a tupit mě svými domluvami?
Uznejte přece, že mi Bůh křivdí,
zatáhl kolem mne loveckou síť.
Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi,
o pomoc, volám a zastání není.
Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít,
mé stezky obestřel temnem.
Mou slávu ze mne svlékl, a sňal korunu z mé hlavy.
Ze všech stran mě boří, abych zašel,
Vyvrátil mou naději jako strom.
Rozpálil se na mě hněvem,
považuje mě za svého protivníka.
Společně přitáhly jeho houfy,
navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.
Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,
moji příbuzní mě opustili,
kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího,
v jejich očích jsem cizozemec.
Když zavolám na otroka, neodpoví,
svými ústy se ho musím doprošovat.
Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí,
ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády.
Jsem vyzáblý, kost a kůže,
vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji,
neboť se mi dotkla ruka Boží.
Proč mě pronásledujete jako Bůh
a nemůžete se nasytit mého masa?

Vykupitel je živ
Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
Já vím, že můj Vykupitel je živ
a jako poslední se postaví nad prachem.
A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
já ho uzřím, pro mne tu bude,
mé oči ho uvidí, ne někdo cizí,
mé ledví po tom prahne v mém nitru.
Říkáte: „Jak ho chytit?. Ve mně prý je příčina všeho.
Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení.
Poznáte soud Všemocného.“