Jób. Druhá řeč Bildadova.

Druhá řeč Bildadova

Svévolník se sám chytí do sítě
Na to navázal Bildad Šúchský slovy:
„Jak dlouho ještě povedete tyhle řeči?
Rozvažte to a pak budem mluvit.
Proč jsme ceněni jako dobytek,
jsme snad nečistí ve vašich očích?
Ty, který sám sebe v hněvu rozsápáváš,
kvůli tobě má být opuštěna země,
má se skála přemístit ze svého místa?
Avšak světlo svévolníka zhasne, plamen jako oheň nezazáří,
světlo v jeho stanu ztemní, zhasne nad ním jako kahan.
Těsno bude jeho rázným krokům,
vlastní plány přivedou ho k pádu,
nohama se zaplete do sítě, prochází se po pletivu nad pastí,
za patu se chytí do osidla, zadrhne se kolem něho smyčka.
Na zemi je ukryt na něj provaz, nástraha na něho na pěšině.

Oběti Knížete smrti
Ze všech stran ho přepadají hrůzy, ženou se mu v patách.
Ať vychrtne jeho síla, bědy ať mu připraví pád!
Ať po kusech sžírá jeho kůži, ať mu Kníže smrti pozře údy.
Vytržen z bezpečí svého stanu
musí kráčet v náruč Krále hrůzy.
V jeho stanu se zabydlí, co mu nepatřilo,
po jeho příbytku bude roztroušena síra.
Zdola mu uschnou kořeny a svrchu mu uvadnou větve.
Jeho památka vymizí ze země,
nezůstane po něm nikde jméno.
Vyženou ho ze světla do temnot, zapudí ho pryč ze světa.
Nezůstane mu nástupce a následník v jeho lidu,
z místa, kde pobývá, nikdo nevyvázne.
Nad jeho dnem strnou děsem na západě,
na východě se jich zmocní hrůza.
Tak to dopadne s příbytky bídáků,
s místem kde neznali Boha.“