Jób. Druhá odpověď Jóbova Sófarovi.

Druhá odpověď Jóbova Sófarovi

Úspěchy svévolníků
Jób na to odpověděl:
„Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím.
Strpte, abych též promluvil, až domluvím, posmívej se.
Týká se mé lkaní jen o člověku?
Což nemám důvod být netrpělivý?
Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku:
Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou,
mého těla se zmocňuje zděšení.
Proč naživu zůstávají svévolníci?
Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
své potomstvo mají pevně kolem sebe,
své potomky mají před očima,
v jejich domech je pokoj bez strachu,
Boží hůl na ně nedopadá.
Jejich býk nebývá připuštěn nadarmo,
jejich kráva se otelí a nezmetá.
Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí.
Hulákají při bubínku a citeře a radují se za zvuku flétny.
Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku.
Bohu říkají: ,Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět.,
Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit,
Co nám prospěje obracet se na něj?,
Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou.
Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.
Jak náhle hasne kahan svévolníků
a přicházejí na ně bědy!
Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,
jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.

Různý úděl lidský
Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům.
Kéž platí přímo jemu, aby to poznal!
Kéž na vlastní oči spatří svou bídu,
vypije si kalich rozhořčení Všemocného.
Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm,
Když je počet jeho měsíců odměřen?
Bude někdo učit Boha vědomostem?
On soudí přece i vysoko postavené.
Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný,
jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem.
Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého.
Společně ulehnou do prachu a pokryji je červi.
Hle, já vím co zamýšlíte,
vašim záměrem je způsobit mi příkoří.
Říkáte zajisté: ,Kde je dům urozeného?
Kde je stan, v němž přebývají svévolníci?
Což jste se nepsali mimojdoucích,
neporozuměli jste jejich znamením?
V den běd bude zlý ušetřen,
bude odnese v den hrozné prchlivosti.
Kdo mu vytkne jeho cestu,
kdo mu odplatí za to, co napáchal?
Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít.
Hroudy v jámě budou mu lehké;
potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet.
Jak mě chcete těšit takovými přeludy?
Vaše odpovědi – samá věrolomnost.“