Jób. Elíhú zasahuje.

Elíhú zasahuje

První řeč Elíhúova

I mladí mohou být moudří
Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve
vlastních očích spravedlivý. Zato vzplanul hněvem Elíhú,
syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti
Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. Jeho
hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou
odpověď a Jóba považovali za svévolníka. Elíhú se slovy k Jóbovi
vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. Elíhú však
viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto
vzplanul hněvem.
Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy:
„Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti,
proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
Řekl jsem si: ,Ať promluví léta,
ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
Avšak je to duch člověku daný,
dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let,
starci nemusejí vždy rozumět právu.
Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
Hle, čekal jsem na vaše slova,
naslouchal jsem vaší rozumnosti,
až co svými slovy vystihnete.
Snažil jsem e vám porozumět,
avšak Jóba nikdo neusvědčil,
žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
Neříkejte: ,My jsme našli moudrost;
Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.,
Jób svá slova nezaměřil proti mně,
nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. –
Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla.
Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají.
Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím.
Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru.
Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch,
jako nové měchy, jež pukají.
Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím.
Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit;
nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.

Člověk není bez viny
Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč,
všem mým slovům dopřej sluchu.
Pohleď, otevírám ústa,
pod mým patrem promlouvá můj jazyk.
Má řeč tryská z upřímného srdce,
mé rty mluví o poznání vytříbeném.
Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil.
Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se!
Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny.
Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne,
ani moje naléhání nebude tížit.
Řekl jsi to přede mnou aj á jsem tvá slova slyšel:
,Ryzí jsem, prost přestoupení,
jsem bez úhony, bez nepravostí.
Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele,
sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.,
Hle, odpovím ti: Zde nejsi v právu,
neboť Bůh je větší než člověk.