Jób. Jóbovo vyznání + dohra.

Jóbovo vyznání
Jób na to Hospodinu odpověděl"
"Uznávám, že všechno můžeš
a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží?
Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl.
Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit;
budu se tě ptát a poučíš mě.
Jen z doslechu o tobě jsem slýchal,
teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu."

Dohra
Jóbova modlitba za přátele
Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: "Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníkovi Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób." I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sofár Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.

Jóbův požehnaný konec
I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevili mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesíté a zlatém kroužku. A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery. Jednu nazval Jemíma, druhou Kesia a třetí Keren-ha-púk. Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. I zemřel Jób stár a sytý dnů.