Politická ekonomie řepky aneb Portrét Babiše jako žlutého barona

Řepkový tunel je mimořádným příkladem vysávání veřejných roz¬počtů. Republiku stojí přes patnáct miliard a jeho účinky jsou po¬chybné. Není spravedlivé, že se tu mluví o „solárních baronech“, zatímco Andrej Babiš není znám jako „žlutý baron“.
Diskuze o biopalivech a Babišově možném střetu zájmů skončila v roce 2015: poté, co Evropská komise České republice schválila prodloužení programu podpory biopaliv do roku 2020, což čes¬ký parlament uzákonil v prosinci 2015 novelou zákona o spotřební dani. Tomu předcházela řada přestřelek ve sněmovně a v médiích, zejména mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem.
Co přesně ale dalších pět let podpory biopaliv pro Babiše a jeho firmy znamená, zůstalo neobjasněno. Věc má totiž množství ro¬vin a není úplně jednoduché ji rozplést. Snad právě proto o ní před námi nikdo takto souhrnně nenapsal.
Majitel Agrofertu mnohokrát doslova prohlásil, že z dotací na biopaliva nemá jeho firma ani korunu, že „vše dostávají pře¬pravci a občané, kteří tankují na čerpacích stanicích“. Není to pravda a Andrej Babiš by se coby ministr financí neměl ztrapňo¬vat tvrzením, že podpora odbytu není podporou produkce.
Česká republika ve skutečnosti své každoroční jarní zežlout¬nutí podporuje mnoha miliardami. A celé se to děje především v zájmu jediného člověka, jímž není nikdo jiný než Andrej Babiš. Právě on má totiž z masivní a nerozumné státní podpory řepkové¬ho byznysu největší užitek.