Simone Beauvoirová Druhé pohlaví III.

Vybírám typický příklad z přiznání, jež sebral doktor Liepmann. Jde o dívku ze skromného prostředí a pohlavně velmi nevědomou:
Myslívala jsem si, že je možno dostat dítě už z políbení. V osmnácti letech jsem se seznámila s pánem, do něhož jsem byla, jak se říká zblázněná“ – Chodila s ním často na procházku a on ji vykládal, že když děvče má někoho rádo, musí se mu odevzdat, protože muži nemohou žít bez pohlavního styku, a i když nejsou dost zajištěni, aby se mohli ženit, musí přece děvčata mít. Odolávala. Jednou zorganizoval výlet tak, aby mohli spolu strávit noc. Napsala mu dopis, v němž mu opakovala, že by to byla pro ni „příliš těžká věc“. Ráno toho dne mu dopis dala, ale on si jej strčil do kapsy, aniž jej četl, a vedl ji do hotelu. Ovládal ji morálně, ona ho milovala; šlas ním. „Byla jsem jako hypnotizována. Cestou jsem ho prosila, aby mě ušetřil… Jak jsem se dostala do hotelu, to vůbec nevím. Zůstala mi jen vzpomínka, že jsem se třásla na celém těle. On se mě pokoušel uklidnit, ale podařilo se mu to až po dlouhém odporu. To už jsem nebyla paní své vůle a nechala jsem ho dělat, co chtěl. Když jsem potom vyšla na ulici, zdálo se mi, že to všechno byl jen sen, z něhož jsem se právě probudila.“ – Odepřela pokračovat v té zkušenosti a po devět let pak nepoznala muže. Až se našel ten, který si ji chtěl vzít, a ona souhlasila.
V tomto případě byla deflorace jakýmsi znásilněním. Ale i když k ní dojde se souhlasem, může být trapná. Viděli jsme, jaké horečné snění trýznilo mladičkou Duncanovou. Potkala po čase podivuhodně krásného herce, do něhož se zamilovala na první pohled a který se jí žhavě kořil (Můj život.).
Byla jsem tak rozrušena, hlava se mi točila a stoupala ve mně neodolatelná touha těsněji jej k sobě přivinout, až on jednoho večera ztratil sebevládu, uchvátil mě jako zuřivec a odnesl na pohovku. Zděšena i uchvácena a potom křičíc bolestí byla jsem zasvěcena do aktu lásky. Přiznávám, že mé první dojmy byly strašlivý úžas a ukrutná bolest, jako by mi trhali několik zubů najednou; ale veliký soucit, který jsem v bolestech k sobě cítila a jejž on jakoby sdílel, zabránily mi prchnout před ním, co zpočátku bylo jen mrzačením a trýzní… To, co pro mne bylo bolestnou zkušeností, začalo nazítří znovu za mého sténání a zmučených výkřiků. Cítila jsem se jako zmrzačena.
Měla pak zprvu s tímto milencem a potom i s jinými záhy poznat rajské rozkoše, jež lyricky popisuje.