Jób. Píseň o moudrosti.

Píseň o moudrosti

Člověk propátrá mnohé
Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,
železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.
Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti
temný kámen do každého koutku.
Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá.
Zapomenutí, bez půdy pod nohama,
na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.
Země, z níž vzchází chléb,
je vespod zpřevracena jakoby ohněm;
v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.
Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,
mladě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.
Člověk vztáhl ruku po křemeni,
hory zpřevracel až do základů,
do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,
zamezil prosakování proudících vod,
a co se tají v zemi, vynáší na světlo.

Cestu k moudrosti nenajde
Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?
Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.
Propastná tůň praví: ,Ve mně není,, moře říká: ,Já ji nemám.,
Nelze ji získat za lístkové zlato,
její hodnota se nevyváží stříbrem,
nemůže být zaplacena ofírským zlatem,
vzácným karneolem či safírem.
Nedá se srovnat se zlatem či se sklem
ani směnit za věci z ryzího zlata,
natož za korál a křišťál;
moudrost má větší cenu než perly.
Nedá se srovnat s kúšským topasem,
nedá se zaplatit nejčistším zlatem.

Jen Bůh má k moudrosti přístup
Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?
Je utajena před očima všeho živého,
zahalena i před nebeským ptactvem.
Říše zkázy a smrt říkají: ,Pouze jsme zaslechly pověst o ní.,
Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,
neboť on dohlédne až do končin země,
vidí vše, co je pod nebem.
Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní,
učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
a řekl člověku: ,Hle, bát se Panovníka, to je moudrost,
vystříhat se zlého, toť rozumnost.,