Jób. Třetí řeč Bildadova a Jóbova odpověď.

Třetí řeč Bildadova

Boží vyvýšenost
Na to navázal Bildad Šúchtský slovy:
„Vladařství a strach jsou v ruce toho,
jenž na svých výšinách působí pokoj.
Je možno jeho houfy sečíst? Nad kým nevzchází jeho světlo?
Což může člověk být před Bohem spravedlivý
a čistý ten, kdo se zrodil z ženy?
Jestliže ani měsíc nesvítí jasně,
nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem,
což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý!“

Třetí odpověď Jóbova Bildadovi
Divy Božího stvoření
Jób na to odpověděl:
„Jak pomůžeš tomu, komu chybí síla?
Jak zachráníš, vysílené rámě?
Jak poradíš tam, kde chybí moudrost?
Jak seznámíš s tím, co skýtá hojnou pomoc?
Komu povídáš ta slova? Čí to dech, vychází z tebe?
Stíny zemřelých se úzkostně chvějí,
i vody dole a co v nich přebývá.
Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta.
On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi,
vody zabaluje do oblaků, mračno pod nimi se neprotrhne,
svůj trůn zahaluje, rozprostírá nad ním oblak.
Na vodní hladině vykroužil obzor, kde končí světlo i tma.
Sloupy nebes se chvějí a trnou, když okřikne vody;
svou moci vzdouvá moře, svou rozumností Netvora zdolal.
Jeho duch dal nebesům velkolepost,
jeho ruka proklála útočného hada.
Hle, to je jen část jeho cest;
Zaslechli jsme o něm pouhý šelest,
kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?“

Jób ujišťuje svou nevinou
Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
„Jakože živ je Bůh, on upírá mi právo,
Všemocný naplnil hořkostí mou duši.
Ale dokud budu dýchat,
dokud Boží dech bude v mých chřípích,
mé rty nevysloví podlost a můj jazyk nebude hovořit lstivě.
Jsem dalek toho prohlásit vás za spravedlivé,
dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám,
setrvám ve spravedlnosti a neochabnu,
srdce nebude mě hanět za žádný můj den.
Můj nepřítel však ať je na tom jako svévolník,
a ten, kdo proti mně povstává, jako bídák.
Jakou naději na zisk má rouhač, vezme-li mu Bůh život?
Bude Bůh poslouchat jeho křik, až bude v tísni?
Najde blaho ve Všemocném,
bude přivolávat Boha v každém čase?

Jób varuje přátele
Chci vás poučit o Boží moci,
netajit, jak tomu je s Všemocným.
Hle, sami jste to všichni uzřeli,
proč se tedy oddáváte přeludům?
Toto je před Bohem, úděl člověka svévolného,
dědictví ukrutníků, jež dostanou od Všemocného:
Rozmnoží-li se jejich synové, přijde na ně meč,
jejich vdovy nebudou je oplakávat.
Kdyby někdo nakupil stříbra jak prachu
a navršil oděvů jak hlíny,
co navrší, to oblékne spravedlivý
a stříbro připadne nevinnému.
Svůj dům postavil jako mol,
Jako chatrč, kterou si udělal hlídač.
Boháč ulehne a už se nesebere,
než rozevře oči, nebude tu.
Hrůzy ho dostihnou jako příval vod,
vichřice ho zachvátí v noci,
odnese ho východní vítr a bude pryč,
vichr jej odvane z jeho místa.
Tím ho Bůh postihne nelítostně,
před jeho rukou bude marně prchat.
Budou nad ním tleskat rukama
a ušklíbnou se nad místem, kde býval.“